Osobnost Deníku
Přečíst článek >

Cesta do sboru rozhodčích byla u Martiny Krymové podobná jako u většiny jejích kolegů. „Fotbal jsem hrála od malička, někdy od šesti let,“ prozrazuje. „Hrála jsem za Start Jihlava, Rapid Jihlava, potom jsem přestoupila do Nového Města na Moravě. Tam jsem zůstala až do konce své hráčské kariéry.“

To se psal rok 2002, ve kterém Krymová vzala také poprvé píšťalku do ruky. „Začínala jsem jako každý pískat na okrese. Jezdila jsem po Jihlavsku, a pro diváky to tenkrát bylo opravdu spíše nezvyklé. Dokázala jsem si ale respekt na hřišti sjednat. I pro mě to bylo samozřejmě těžké, ale tím, že jsem fotbal sama hrála, bylo to většinou v pohodě,“ pokračuje rozhodčí ve svém vzpomínání.

V té době byly ještě ženy v mužské kopané spíš exotickým jevem. „Diváci se dříve šli na mě podívat. Četli nebo slyšeli, že bude pískat ženská, tak si to šli omrknout,“ usmívá se Krymová. „Také jsem přitom samozřejmě slyšela takové ty klasické věci, jako ať si vezmu vařečku a jdu do kuchyně, a podobně.“

Nic horšího, například inzultace, jí však nepotkalo. „Hráči jsou vůči mně určitě zdrženlivější, ale kolikrát jim to stejně ujede. Takže mě pošlou někam, nebo se mě zeptají: Č…, co to pískáš?“ směje se Krymová.

Nouzi ale jihlavská sudí nemá ani o žertovné zážitky: „Když jsem později byla v krajských soutěžích, měla jsem období, kdy jsem měla často nominace do Jakubova. Když jsem tam přijela asi posedmé poosmé, volali na mě: Dobrý den, paní Krymová. Už nemusíte odjíždět, my jsme vám tady postavili barák!“

Od dob jejích začátků se pohled na ženský prvek v kopané hodně proměnil. „Já nás beru jako normální součást fotbalu. Ale je pravda, že diváci to vidí opravdu jinak. Samozřejmě tomu hodně pomohla Dáša Damková. Nyní je v lize Jana Adámková, proti té jsem ještě hrávala. Někdo sice říká, že by ženy fotbal dělat neměly, ale podle mého je to sport pro každého,“ stojí si za svým Krymová. „Samozřejmě, že mužský fotbal je zcela jiný než ženský. Určitě rychlostně, je to bojovnější. A i ty řeči na hřišti jsou úplně jiné."

V nominační listině Komise rozhodčích KFS Vysočina je Martina Krymová jedinou oficiálně vedenou ženou. „Na Vysočině ještě píská Věra Soukupová. Ta však většinou řídí zápasy žen v první a druhé lize,“ připomíná nesobecky kolegyni.

Profese rozhodčího je i na nižších úrovních tvrdá řehole. Už jenom těch „zabitých“ víkendů… „Rozhodně toho nelituji. Jak jsem říkala, fotbal mě ohromně baví. Když jsem musela skončit s hraním kvůli operaci menisku, mohla jsem na hřišti zůstat alespoň v této roli,“ vyznává se závěrem Krymová, která má poměrně jasno i o své rozhodcovské budoucnosti: „Řekla jsem si, že do padesáti let vydržím, a potom skončím. Takže mě čekají ještě dva roky s píšťalkou.“