Poslední třicetiletka by v podání fotbalistů Nedvědice vydala na kroniku. V tomto případě ovšem nehovoříme do větru, protože v roce 2003 vyšel Almanach SK Pernštejn Nedvědice, jehož autorem je současný dlouholetý předseda klubu Pavel Vejrosta.
Více o této publikaci, ale také o důležitých okamžicích v bezmála stoleté historie klubu, se budete moci dočíst ve Fotbalové příloze v úterním vydání Deníku.
Posledních třicet let ovšem bylo v podání klubu opravdu velice turbulentních.

Začátek této éry se nesl v pozitivním duchu. V roce 1991, po předchozích neúspěšných pokusech, se fotbalistům SK Pernštejn podařilo postoupit do 1. B třídy Jihomoravského kraje. „Konečné druhé místo, už potřetí za sebou, bylo sice méně, než se očekávalo, ale zaručovalo postup do 1. B třídy, což bylo nejdůležitější,“ zmiňoval Pavel Vejrosta v klubovém almanachu.
Následující čtyři roky pak mužstvo s většími či menšími úspěchy působilo v nejnižší krajské soutěži. Jenže v sezoně 1994/1995, především kvůli nevydařené jarní části, následoval sestup zpět do okresního přeboru.
A to s sebou neslo i další následky. „Celá naše generace tehdy od dění v klubu odešla. I já z pozice předsedy, kterou jsem tehdy vykonával od roku 1989,“ popisoval.

A následovalo zřejmě nevyhnutelné. Výrazně oslabenému týmu mužů se totiž nevedlo ani v přeboru a následoval pád až do nejnižší okresní soutěže.
V létě 1996 pak došlo k administrativnímu hromadnému převodu skoro všech hráčů do nedalekého Doubravníka. „Tím v podstatě došlo ke konci fotbalového oddílu v Nedvědici,“ postýskl si Vejrosta.
Zlom nastal v roce 2000. „Béčko Doubravníka se tenkrát převedlo do Nedvědice a hráči za mnou přišli, abych se vrátil do klubu zpět. V následujícím roce jsem se tak vrátil do pozice předsedy oddílu,“ sdělil.

A začínalo se prakticky od začátku. „Bez vlastní mládeže jsme začali klub postupně stavět na nohy. Právě mládež jsme si dali za základ naší práce. Nechtěli jsme totiž dopadnout tak, jak později skončil fotbal v Doubravníku,“ přiznal.
Nebyla to jednoduchá cesta. „Ne všichni nám přáli, navíc tu byl velký konkurent v podobě hokeje. Ani radnice nám tehdy nepomáhala, proto jsme za první vydělané peníze z brigád kupovali vlastní sekačku,“ vzpomínal.
Pohled na současný stav mu ale musí dělat velkou radost. Od roku 2016 jsou muži opět na krajské fotbalové mapě, práci s mládeží pak může klubu kdekdo závidět. „Na srdci mě to samozřejmě hřeje, zvlášť po tom, co všechno se muselo za těch dvacet let vybojovat,“ usmál se Vejrosta.
Načítám tabulku …