Ve své trenérské kariéře už toho prožil poměrně dost. Na necelé dvě sezony, které v letech 2007 až 2009 strávil na lavičce FK Borovina-Opatov ovšem Miloslav Loucký (na snímku) vzpomíná jen a jen v dobrém. „Až mě skoro mrzí, že jsem přišel do Opatova tak pozdě,“ usmíval se při rozhovoru pro Deník současný trenér Jaroměřic.

Jak jste se vlastně do Opatova, resp. Boroviny dostal?
V létě roku 2007 mě oslovil Standa Rambousek, což byl majitel a hlavní sponzor klubu. Já jsem tehdy skončil v Přibyslavicích a jeho nabídku jsem jen přivítal.

U mužstva jste byl společně s Michalem Kusákem. Jak jste měli rozdělené role?
Dá se říci, že jsme tvořili vyrovnanou dvojici. Michal byl už u mužstva předtím, já jsem jej na lavičce doplnil.

Když se řekne Borovina-Opatov, co si jako první vybavíte?
V první řadě super partu, která tehdy v mančaftu byla. Byl jsem tam sice nakonec jen necelé dva roky, ale zůstaly mi samé příjemné vzpomínky.

Proč jste na jaře roku 2009 od mužstva odešel?
Dostal jsem nabídku z divizní Třebíče, kterou jsem se rozhodl přijmout.

Jak moc tenkrát Opatov, při své cestě až do krajského přeboru, „vydělal“ na spojení dvou třebíčských klubů?
Na tom, že se v Třebíči sloučily Slavia a BOPO, vydělal určitě. Pokud by tam dál byly dva kluby, asi by hráči jako Urban a spol. do Opatova nezamířili. Navíc šlo o kluky, kteří měli kvality pomalu na třetí ligu. Kdyby tehdy zůstali v Třebíči, hrála by se tam tenkrát MSFL mnohem dříve.

Třetí, páté a osmé místo. To byla umístění vašeho týmu ve třech sezonách v přeboru. Neměl mančaft herně na víc?
Určitě ano, ale ti kluci neměli motivaci hrát výš. Přece jen šlo o partu třicátníků, kteří si chtěli zahrát dobrý fotbal. A tehdejší krajský přebor byl hodně kvalitní soutěží, s tím dnešním se nedá srovnávat.

Jediným negativem bylo vaše slabé divácké zázemí. Podobně je na tom ovšem v Třebíči i HFK. V čem to vězí, že v tak velkém městě nepřijde na fotbal ani stovka diváků?
Fakt nevím, čím to je. Když jsem ještě sám hrával, přišly v přeboru na derby Slavia – BOPO dvě tisícovky diváků. Pak jsem trénoval HFK, hráli jsme špičku divize, přesto na nás chodilo jen pár desítek lidí. Je to záhada.

V létě roku 2008 jste elitní krajskou soutěž dobrovolně opustili a zamířili o dvě patra níž, do 1. B třídy. Jaké byly důvody?
Byl to logický krok. Hráči postupně stárli, navíc jsme neměli vlastní dorost, odkud by se kádr mohl doplňovat.

Takže pro vás rozhodnutí majitele nebylo překvapením?
Ne, počítalo se s tím. Bylo by to jinak podobné, jako když o něco později skončila v Třebíči parta okolo hráčů jako Komínek a Chlup, a klub sletěl z MSFL až do přeboru.