Bylo to jako blesk z čistého nebe. Velká Bíteš, tradiční účastník krajského přeboru, který pravidelně míval spíše záchranářské starosti, najednou vylétl mezi elitu. Klub z města na východním pomezí Vysočiny a jižní Moravy přepsal svou historii a od té doby je divizní.
„Šlo o neskutečnou euforii, rád na tu dobu vzpomínám,“ říká tehdejší trenér Jaroslav Kubec, který se týmu ujal během předchozího jara, dovedl ho k pohodové záchraně a pak s ním postoupil.
Jak se z tradičního účastníka boje o záchranu stane mistr?
Velká Bíteš neměla vůbec špatný tým, ale některé věci tam byly potřeba změnit a trochu vyčistit kabinu. To byl takový první předpoklad.
Jak to myslíte?
Byla tam předem daná základní sestava, téměř nedotknutelná. Někteří si mysleli, že jsou hvězdy, které budou hrát i bez tréninku a bude se jim tolerovat, že se nabírají cestou na zápas rovnou z postele po nějaké akci. A když k tomu začal takový hráč ještě s prominutím držkovat kvůli tomu, že nehraje, tak to už byl vrchol. Odstraněním těchhle zavedených pořádků se vzduch pročistil sám o sobě, třikrát za sebou se vyhrálo a kluci viděli, že to jde i jinak.
Po pohodové záchraně jste ale v létě přišel o tradiční opory zadních řad. Brankář Vlastimil Šula měl vážné zdravotní problémy, zraněný byl i jeho parťák Michal Pelán a univerzál Jan Pohl odešel z osobních důvodů do nižší soutěže, neobával jste se, že to mužstvo poznamená?
Vlasta měl zdravotní problémy a Honzík tehdy končil i s hokejem a chtěl se víc věnovat dětem. Naštěstí se v brance neskutečně chytil Karel Janoušek.
V krajském přeboru se objevil z ničeho nic, v podstatě se dá říct, že přišel, vychytal postup a zase odešel, kde ho klub vzal?
(smích) Byl neskutečným zjevením. V Bíteši předtím působil někdy v dorostu. Je to hajný a já s oblibou říkám, že ho tehdy přitáhli z lesa. Je to člověk těžce bez nervů, naprostý flegmatik. Zápasy mu vycházely. Pelán je samozřejmě také kvalitní, vždyť dnes chytá divizi, ale je to učitel, nad vším moc přemýšlí, což ho tehdy oproti Karlovi znevýhodňovalo.
V zimě se pak vrátil Pohl, pro kterého jste měl novou roli na hrotu útoku, proč jste se tak rozhodl?
Bylo moc dobře, že svoje rozhodnutí přehodnotil a vrátil se. Samozřejmě tomu pomohlo i naše umístění a určitě ho lákalo podílet se na té jízdě. Jde o urostlého chlapa otřískaného hokejem a my potřebovali vepředu někoho, kdo to tam rozbije a bude podporovat naše rychlé hráče Dvořáka s Valsou, navíc dával i góly. Vzadu tou dobou kraloval Laďa Střecha, takže sahat do obrany nebyl důvod.
Během celé sezony jste si udržovali stabilní výsledky, ale v závěru soutěže přišlo několik překvapivých ztrát, dva poslední domácí zápasy se sestupujícími týmy jste prohráli, dostavila se nervozita?
Troufnu si říct, že celou sezonu všechno klapalo, kluky fotbal chytil, trénovali jsme společně s béčkem, což bylo samo o sobě perfektní, protože máte na tréninku dost lidí a udržujete si přehled, kdo by přicházel v úvahu pro áčko v případě nějakých problémů. Všechno šlo, dá se říct samo, jenže když začalo jít do tuhého, zapojuje se do toho víc hlava, což je všeobecně ve sportu taková zákonitost. Možná jsem k tomu přispěl i já, protože jsem přenášel na kluky i svou nervozitu. Po domácí prohře se Světlou jsme se navíc dostali do hrozně složité situace. Jedni se nám smáli, druzí nadávali.
Jak to myslíte?
V případě výhry nad Světlou, která hrála o záchranu, bychom už měli jistotu. Dokonce přijel předseda svazu s pohárem, jenže my prohráli a sklidili výsměch, co prý bychom v té divizi dělali, zároveň nám nadávali představitelé ostatních klubů ohrožených sestupem, že jsme ten zápas Světlé pustili, bylo to hrozné.
Přesto jste měli vše ve svých rukách, abyste se nemuseli ohlížet na druhý Humpolec, stačilo vyhrát poslední kolo v Moravských Budějovicích…
To už se s námi vůbec nepočítalo. Budějovice tehdy na jaře vyhrály všechny domácí zápasy a kolovaly zvěsti, že jsou pozitivně motivovaní svou sérii prodloužit, pohár navíc tentokrát svazoví představitelé vezli na zápas do Humpolce.
Po remízovém poločase jste se zvedli, Pohl dal vítězný gól, ale v závěru byl vyloučený a při dvou šancích domácích vám asi tuhla krev v žilách, že?
Na Budějovicích bylo vidět, jak moc chtějí vyhrát, my naopak nehráli dobře. Během remízového poločasu jsme si některé věci vyříkali, kluci se kousli, šlo do vedení, v závěru dal soupeř tyčku a v úplně poslední moment tam měl skvělý zákrok Pelán, který se dozvěděl, že bude chytat místo zraněného Janouška dvě hodiny před zápasem. Pak už byla jen euforie a úleva.
V následujícím divizním podzimu jste vyvrátili i předpoklady, že budete jen do počtu, nicméně jste vyhrávali a bodoval výhradně v domácím prostředí, čím to bylo?
Tam jsme ještě těžili z toho nadšení. Nicméně jak se venku nedařilo, začalo to dřít. Kluci byli ženatí, jezdily se vcelku štreky a před zápasem se ozývaly hlasy typu „já tam nejedu, stejně zase dostaneme“. Obměnilo se i vedení, vznikaly tam takové žabomyší války a já cítil, že se mi něco peče za zády.
I přesto jste s týmem absolvoval zimní přípravu, a vedl ho v prvním jarním kole na hřišti favorizované Polné, po porážce ale přišlo poměrně překvapivě vaše odvolání, měl jste nějaké indicie, že máte nůž na krku?
Vůbec. Po zápase jsem jel na služební cestu, v úterý po schůzi mi po telefonu bylo oznámeno, že jsem odvolaný, víc nic, to už byl vrchol. Takovým gestem po mém návratu bylo, že mi nabídli převzít béčko, což jsem ale odmítl.
Velká Bíteš se tehdy zachránila a v divizi se drží dodnes, v současné době ji vede exligový fotbalista Marek Zúbek, co na počínání klubu říkáte?
S ohledem na soutěž samozřejmě ubylo místních a stal se z něj takový tradiční divizní tým.
Pro vás tehdy šlo o první angažmá v dospělém fotbale, že?
Ve Velké Bíteši bylo výhodou, že jsem většinu tamních kluků znal z mého působení u mládeže Velkého Meziříčí, takže ten vstup do dospělého fotbalu byl o to snadnější.
Naposledy jste působil půl roku v Borech, proč tak krátce?
Šel jsem do neznáma a v okresním přeboru to už ani není o práci trenéra, když vám přijde šest lidí… Do té doby jsem byl prostě zvyklý na něco jiného.
Už přes rok jste tedy trenérsky na volné noze, návrat vás neláká?
Z pracovních důvodů ani moc ne, možná jedině něco ve Velkém Meziříčí, kde bydlím.
