Do nejvyšší krajské soutěže přitom Herálec postupoval mimo pořadí, z druhého místa. Vítězem 1. A třídy v sezoně 2013/2014 se stala rezerva Žďáru nad Sázavou, ta ovšem postup odmítla.

Pod Žákovou horou na nabídku postupu reflektovali. „Sešla se tu silná generace hráčů. Spousta kluků předtím kopala kvalitní mládežnické soutěže ve Žďáře či Hlinsku. Kádr byl dostatečně široký, navíc se povedlo se získat kvalitního gólmana v podobě Milana Žďánského. Drtivou většinu kádru tvořili studenti, kteří mohli a chtěli trénovat. Proto jsme si říkali, proč do toho nejít,“ popsal rozhodování tehdejší trenér Herálce Jiří Skála.

Jeho ovečky měly raketový start do soutěže. Prvních pět kol jen samé výhry. „Takovou sérii jsem určitě nečekal. Odrazovým můstkem do té euforie byl úvodní domácí zápas s Jemnickem. To bylo pasované na favorita postupu do divize a my jsme jej po úžasném výkonu před krásnou kulisou dokázali zdolat 3:1,“ rozjasnil se zkušený kouč.

Přitom jeho celek před premiérou v přeboru paradoxně oslabil. „V létě nás opustilo klíčové ofenzivní duo Koudelka – Slováček. I tak jsme ovšem měli fotbalově i charakterově nabitý tým, což se projevovalo v přístupu k tréninkům i zápasům. Věřili jsme proto, že bychom mohli hrát v polovině tabulky,“ sdělil.

Při domácích utkáních Herálce panovala na podzim roku 2014 skvělá atmosféra. Návštěvy pohybující se mezi třemi a čtyřmi stovkami diváků nebyly výjimkou. „Už v 1. A třídě na nás chodilo hodně diváků. To, co se tu dělo po postupu do přeboru, však bylo až neskutečné. Jezdili k nám diváci i z Hlinska, ta atmosféra byla doslova divizní,“ vzpomínal Skála.

První porážku připravila jeho svěřencům až v šestém kole Chotěboř. „Ten zápas si i po těch letech dobře vybavuji. Zahráli jsme špatně, nebyl to od nás optimální výkon. Utkání ale rozhodla jediná branka, kterou jsme inkasovali z vymyšlené penalty. Cítili jsme to jako křivdu.“

Fotbalisté Herálce přidali ještě dvě výhry, ale od říjnové demolice Velké Bíteše 5:0 vytěžili z posledních pěti podzimních kol jen tři remízy.

„Přišla zranění a najednou nám chyběly různé typy hráčů. Zkraje sezony jsem si mohl dovolit sestavu točit podle toho, jaký soupeř na nás zrovna čekal. Citelně chyběl hlavně náš nejlepší útočník Tomáš Najman,“ připomněl tehdejší kouč Herálce.

S podzimním ziskem šestadvaceti bodů ovšem musel být Jiří Skála nadmíru spokojený. „Základní cíl v podobě záchrany jsme s předstihem splnili. Je potřeba si také uvědomit, že jsme pracovali v obtížných podmínkách. Zrovna probíhala stavba nových kabin, kluci se proto převlékali jen ve stavebních buňkách. Z tohoto pohledu to nebylo nic jednoduchého,“ popsal.

Na jaře Herálec přidal dalších pětadvacet bodů a obsadil konečné šesté místo. „S tím určitě panovala spokojenost. Třeba na hřišti Ždírce, který v té sezoně postoupil do divize, jsme na jeho hřišti dokázali remizovat. Doma jsme je pak na jaře doslova mleli, ale vynikajícím výkonem nás vychytal gólman Pometlo.“

Hned po úspěšné premiéře v přeboru ovšem Jiří Skála od týmu odešel. „Byl jsem u mužstva už pět let, v součtu s předchozím působením pomalu deset. Cítil jsem, že je potřeba změna, proto jsem zamířil do Hlinska,“ vysvětlil.

Hned v další sezoně pak Herálec sestoupil zpět do 1. A třídy, v níž působí dodnes. „To jsem nečekal a přišlo mi to hrozně líto. Zásadní problém byl v tom, že se nepodařilo udržet kádr,“ dodal Jiří Skála.