Na vině nejisté pozice trenéra Jaroslava Šilhavého a jeho spolupracovníků není nic menšího než krach v boji o postup na letošní světový šampionát v Kataru.

Co já na to? Nestává se mi to často, ale přiznávám, že nevím… Vezmu to popořádku. Oproti vedení repre Karlem Jarolímem nastal za Šilhavého viditelný progres. Ten vyvrcholil loni v létě, kdy jsme byli jen krůček od medaile na Euru. Ale právě zde jako by se projevily mantinely současného šéfa našeho národního týmu.

Pro čtvrtfinále s Dánskem nenechal Šilhavý v základní sestavě krajního beka Kadeřábka, kterému famózně vyšel osmifinálový duel s Holanďany. Místo něj vrátil do sestavy Bořila a všichni víme, jak to dopadlo. Podobně se dají hodnotit také střídání, která náš kouč provedl při čtvrteční prohrané baráži se Švédskem.

Nechci soudit, ale přijde mi, že to co mu nejvíc chybí, je správný instinkt, čich pro to, udělat správné rozhodnutí, které vybočuje ze zaběhnutého stereotypu.

Teď ale přichází druhá podstatná záležitost. Kdo místo Šilhavého? Horkým favoritem je zřejmě Ivan Hašek. Nic proti němu, ale na rovinu říkám, že mi to přijde, pokud se tak stane, jako jakási „kamarádská“ volba. A Ivan Hašek, po němž ve mně osobně zůstala velká pachuť z toho, jak chtěl před víc než deseti lety měnit český fotbal a pak z boje utekl, má k současnému vedení českého fotbalu hodně blízko. Já vidím jen jediné jméno, které by pro mě bylo ztělesnění dalšího progresu. Jindřicha Trpišovského ale Slavia neuvolní. Proto nyní říkám, nepřepřahat.