Kliknutím zvětšíte
Vrchovina a krajský přebor? Od jeho počátku hrál tehdy ještě spojený fotbalový klub Nového Města na Moravě a Radešínské Svratky pravidelně ve spodních patrech tabulky. Dvakrát soutěž zachraňoval dokonce až na poslední chvíli. Naopak tehdejší dorost byl účastníkem divize a v klubu zakládajícím si na mládeži moc dobře věděli, že se jim práce postupem času bude vracet i v dospělé kategorii. Jedním z klíčových faktorů byl ale i příchod trenéra Richarda Zemana. Kouč moderního střihu postavil během jara 2009 mladíky do latě, v létě tým vhodně doplnil a dokráčel s ním na vrchol jménem divize.
„Ti mladí kluci už nějakou chvíli přebor hráli, postupně se otrkávali a zlepšovali,“ vzpomíná Zeman, pro nějž se štace v Novém Městě stala osudovou a s tří a půl letou pauzou tam působí dodnes.
Už tehdy jste měl na kontě vítěství z roku 2008 se Ždírcem a tvrdil, že triumfu s Vrchovinou si ceníte víc, platí to i dnes?
Asi ano. Ve Ždírci jsem pracoval s řadou hotových hráčů, kteří byli na vrcholu svých sil. V Novém Městě jsme naopak začínali dlouhodobou a dnes můžu říct, že i nejúspěšnější etapu klubu, která vlastně trvá doteď.
Do té doby hrál klub pravidelně o záchranu, v zimě 2009 jste ho přebíral ze dvanácté příčky a na jaře prakticky bleskově zamezil dalším sestupovým starostem, co se změnilo?
Těžko říct, bylo tam hodně mladých kluků, kteří se v dospělém fotbale otrkávali a rozkoukávali, postupem času to z jejich strany samozřejmě bylo lepší a lepší. V týmu už tehdy byl Lukáš Michal s ligovými zkušenostmi z Blšan, kolem něho rostli dvacetiletí Skalníci, Wolker, Smetana, tedy všechno hráči, kteří tady teď kopou MSFL.
Sezonu nato už jste soutěž vyhráli, byl to cíl?
Už na zimním soustředění po mém příchodu jsme se s hráči bavili, že teď soutěž bleskově zachráníme a další sezonu půjdeme na postup. Tehdy byli mladí, měli zdravé sebevědomí a odkývali mi to. (smích) Už během toho jara naznačovali svoje možnosti. V létě jsme tým ještě doplnili. Do branky přišel z Havlíčkova Brodu Jindra Adamec, do útoku se nám podařilo získat Vojtu Zedníčka ze Žďáru, který tehdy už nechtěl působit v divizi, k němu byl během podzimu k dispozici z Jihlavy vypůjčený Vašek Pohanka, do klubu se ještě vrátil ze Zbrojovky odchovanec Michal Buchta. Když jsme pak v polovině soutěže měli sedmibodový náskok, začalo o divizi mluvit i vedení klubu, které ze začátku bylo i s ohledem na předešlé roky s ambicemi opatrné a možná by se spokojilo i s horní polovinou tabulky.
Vrchovina se do Zedníčkova příchodu doby potýkala i s koncovkou, pak za ni nastřílel úctyhodných osmadvacet gólů a překonal svůj rekord z roku 2004, kdy vystřílel postup Žďáru, přitom plánovanou posilou ani nebyl, že?
Je to tak, dozvěděli jsme se, že už nechce pokračovat ve Žďáře a oslovili ho, byl to bonus. Jen potvrdil, že je mimořádný střelec, dával góly celou sezonu.
Paradoxně mu tahle meta nestačila na krále střelců, s čímž má co do činění váš tehdejší největší pronásledovatel, Polná, v čele s exligovým kanonýrem Tomášem Kaplanem a jeho třiceti góly…
Polná tehdy měla velké ambice a chtěla postoupit, naštěstí jsme ten tlak zvládli hlavně tím podzimním zápasem, který jsme otočili z 0:2 na 4:2.
Na to utkání se vzpomíná dodnes a mělo i ohlasy v nedávné klubové anketě, dá se říct, že je jedním z důležitých milníků?
Za těch deset sezon je to určitě jeden z top tří zápasů. Pobláznil nás, diváky, byla to velká euforie. Jednalo se o první obrat pod mým vedením, mužstvo si začalo věřit a i v dalších utkáních zvládat nepříznivý vývoj. Tou dobou se chytili diváci, šlo o velkou euforii, do konce podzimu už jsme všechno vyhráli a měli sedmibodový náskok.
Polná však během jara nepolevila a v jednu chvíli se i díky výhře nad vámi dostala na rozdíl tří bodů…
To ale trvalo jen chvíli, pokud si vzpomínám, tak pak třikrát za sebou ztratila a my slavili už dvě kola před koncem.
Vybavíte si rozhodující zápas s Humpolcem?
Hrál se ve středu, my dali poměrně brzy dva góly a pak kontrolovali hru, navíc jsme měli příznivé zprávy ze souběžně hraného duelu Polné proti Staré Říši, pak samozřejmě vypukla postupová radost, ale bylo to v pracovním týdnu, takže jsme poseděli jen chvíli. (smích)
Úvod první divizní sezony vám sice nevyšel, ale zato jste si vyšlápli v poháru na druholigovou Jihlavu a po penaltovém roztřelu ji vyřadili…
Proti Jihlavě to byl heroický výkon a samozřejmě při nás stálo štěstí. Pak jsme ještě sehráli dva další pohárové duely proti Líšni a Kroměříži, které nám pomohly zvyknout si na kvalitní soupeře a postupně se začalo dařit i v divizi.
Jak byste se tehdy tvářil, kdyby vám někdo řekl, že o deset let později budete s Vrchovinou a pamětníky krajského přeboru v horní polovině MSFL?
Na to se těžko odpovídá. Můžu jen říct, že to svědčí o výjimečné generaci těch domácích kluků, dnes už vlastně třicátníků. Chtěl bych vyzvednout jejich charakter, se kterým jsem se jinde nesetkal. Makají naplno, chtějí něco dokázat, neremcají a nehledají důvod, proč něco nejde. Zároveň kolem nich rostou další mladí.
Vrchovinu už dlouhá léta charakterizuje i divoké prostředí na domácím stadionu, což taky přidává na fotbalové atmosféře, že?
Fanoušky samozřejmě musím taky zmínit. Ale Vrchovina už i v minulých dobách měla příznivce, kteří s ní cestovali také na venkovní zápasy. Co se týče domácího prostředí, tak i když ten stadion už něco pamatuje, má svoje kouzlo. Velkou výhodou je, že tam není atletická dráha a fanoušci jsou v těsném kontaktu s hráči. Snad s výjimkou vedoucího Blanska máme nejpočetnější diváckou základnu i teď v MSFL, což je něco fantastického.
16
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
