Pět týmů ze Žďárska, tři z Jihlavska (z toho dvakrát FC Vysočina), po dvou z Havlíčkobrodska a Pelhřimovska. Takové je zastoupení Kraje Vysočina v celostátních fotbalových soutěžích. Z okresu Třebíč mezi nimi nenajdete ani jeden.

Ještě více paradoxní je situace „uvnitř“ okresu. Z pěti největších měst Třebíčska působí v krajském přeboru jediné – Náměšť nad Oslavou.

Fotbalisté HFK Třebíč (v červeném v souboji se Sokolem Bedřichov) budou v příští sezoně nastupovat v 1. A třídě. Po odložení sloučení bude jedním z jejich soupeřů i městský rival FŠ.
Fúze padla. V Třebíči budou nadále působit dva fotbalové kluby. Co se stalo?

Okresní město Třebíč a Jemnice hrají pouze 1.A třídu, Moravské Budějovice se po roce vrátily z okresního přeboru alespoň do 1.B třídy. Z té naopak vypadly Jaroměřice nad Rokytnou… „Všechno je zapříčiněno tím, jak se pracuje s mládeží. To je alfa a omega všeho,“ má jasno bývalý dlouholetý mládežnický trenér Pavel Němec. „Každého většinou zajímá, jakou soutěž hraje první tým. Nikdo se ale neptá, jakou soutěž hrají dorostenci a žáci. Jestli jsou v divizi nebo kraji. Ale je to v mnohém celorepublikový problém. Ne jenom třebíčský.“

Zdroj: grafika DeníkNěmec připouští, že jsou kluby, které s mládeží pracují kvalitně. Problémy přicházejí v dorosteneckém věku a při přechodu mezi dospělé. „V klubech, které se věnují pravidelně mládeži, nemívají třeba u mužů vysoké ambice,“ vysvětluje současný šéf HFK Třebíč. „Když potom takový odchovanec zamíří do většího klubu, řekněme do Jihlavy či Brna, tak najednou zjistí, že na tuhle úroveň se musí ještě více trénovat. Jenže se mu již kolikrát nechce trénovat čtyřikrát pětkrát týdně a stačí mu hrát nižší soutěž,“ je kritický k současnému mentálnímu nastavení řady mladých hráčů.

O nízkých ambicích současných fotbalistů se hovoří často. „Takovému klukovi stačí, že je někde v 1.B třídě, trénuje jednou týdně, a je tam stále mezi nejlepšími,“ přisazuje si Němec.

Jenže i na nedostatek ambicí potom kluby doplácejí. A přidává se další hledisko. „V regionu navíc trpíme tím, že mladí kluci chodí studovat třeba do Brna, kde také netrénují. V této situaci potom stačí v podstatě jakémukoliv klubu koupit dva tři vyhrané cizince, a i bez mládeže se dostane A tým třeba na nejvyšší krajskou úroveň,“ uzavírá svůj pohled na problém Němec.

Stanislav Klobása se s Neratovicemi po jedné odehrané sezoně loučí.
Už ani v divizi... Bývalý kanonýr Klobása vyhlíží fotbal na pohodu a žízeň

V tomto ohledu s ním částečně souhlasí Tomáš Laš z FC Rapotice. Obec, která nemá ani pět set obyvatel, letos na jaře vybojovala historicky první postup do krajského přeboru. „My tady sázíme na výbornou partu v kabině. Každý hráč, který k nám jde, přichází s vidinou delšího setrvání v klubu,“ popisuje klíč k letošnímu úspěchu gólman týmu, který zároveň připouští výše naznačený scénář: „Před sezonou jsme kvalitně posílili. Přišli kluci z Ukrajiny. Sedlo si to, podzim jsme měli výborný, a na jaře jsme to zvládli.“

Přesto si Laš nemyslí, že lze za jejich postupem hledat jen náhlé posílení týmu. „My tady už patnáct let hrajeme krajské soutěže, takže v tomto ohledu jsme zkušené mužstvo.“

Sympatické je však potvrzení, že v menší obci se hůře pracuje s mládeží. „Máme zde čtyři žákovská družstva. Jen nám chybí vlastní dorost, ze kterého by nám kluci doplňovali B a A tým. Naši dorostenci chodí hrát do Oslavan,“ prozradil Laš. „Teprve letos nám z dorostu přišli dva kluci, naši odchovanci bratři Tesařovi. Věřím však, že i v tomto směru se nám blýská na lepší časy.“

V Pelhřimově pořádají mezinárodní fotbalový turnaj EASI Cup 2022.
EASI Cup. Pelhřimov hostí mezinárodní fotbalový turnaj (nejen) duševně nemocných

Zatímco se v menších sídlech pozornost místních většinou soustředí právě na jeden tamní klub, ve větších městech je těch „objektů zájmu“ přece jenom více.

To ostatně potvrdil v nedávném rozhovoru pro Deník hrající trenér SK Moravské Budějovice Tomáš Kyzlink. Tým z druhého největšího města Třebíčska se po ročním účinkování v okresním přeboru vrátil do krajské soutěže: „My sem nikoho nového nepřivedeme, protože ho nemáme na co nalákat. Hrajeme zadarmo, bez cesťáků, máme katastrofální kabiny, nemáme žádnou velkou podporu od partnerů ani města. Hrajeme jenom kvůli partě. Abychom se potkali. Nemáme žádné ambice na další postupy. Ta doba je v Budějovicích dávno pryč.“