Začněme výjimečně od konce. Z vašeho vyjádření k odchodu z FC Vysočina jsem sice vyrozuměl, že se vracíte do rodného Ústeckého kraje, ale nikoliv, zda, případně kde, budete hrát fotbal. Tak jak to s vámi bude?
Dostal jsem nabídku z FK Ústí nad Labem. Líbila se mi vize majitelů, že chtějí zkusit bojovat o druhou ligu. Mně jako Ústečákovi vadí, že krajské město nehraje profesionální soutěž. Takže to je jeden z takových mých cílů, vrátit klub do druhé ligy.
Lukáš Zoubele
narozen: 20. 12. 1985
fotbalový záložník
kariéra: Neštěmice, Teplice, Ústí nad Labem, Kladno, Jablonec, Brno, Jihlava, Žižkov
úspěchy: vítěz Českého poháru a Českého superpoháru (oba v r. 2013 s FK Jablonec)
bilance v FC Vysočina: nastupoval v letech 2016-2020 + 2021-2023, 1. liga: 43 zápasů, 3 góly, 2. liga: 61 zápasů, 7 gólů, baráž o 1. ligu: 2 zápasy, 1 gól
Zmínil jste i potřebu býti více času s rodinou.
Mělo to určitě velkou návaznost. Konečně budu doma s rodinou, manželkou a dětma. To byl jeden z dalších hlavních důvodů odchodu z Jihlavy.
Pojďme k době, kdy jste do Jihlavy naopak přicházel. Do FC Vysočina jste přestupoval ze Zbrojovky Brno. Proč jste měnil dres?
My jsme v roce 2016 skončili pod trenérem Václavem Kotalem v první lize na šestém místě. V Brně se na podobný úspěch dlouho čekalo. Ale pan Bartoněk nám tenkrát říkal, že nehrajeme dost atraktivní fotbal a přivedl pana Habance. Úplně se změnila filozofie, přebudovával se kádr… Tehdy se mi ozvala Jihlava. Pro Brno ta změna dopadla sestupem a od té doby Zbrojovka pendluje sem a tam.
Předpokládám, že roli v přestupu hrál tehdejší šéf jihlavského klubu František Vaculík? Měl jste víc nabídek?
Určitě to byla jeho zásluha, ale jednal jsem a dohadoval podmínky i s panem Bokšou. Jednání bylo rychlé, vstřícné, všechno v pohodě. Takže nakonec jsem vůbec neuvažoval o ničem jiném a uzavřel kontrakt s Jihlavou.

Nakonec jste tady strávil, s roční pauzou, sedm let. Jaké byly z vašeho pohledu?
Pro mě je Jihlava po těch letech druhý domov. Loučení, opouštění města, i vlastně vůbec to rozhodnutí odejít, bylo pro mě obrovsky těžké. Opravdu se mi nedělalo lehce, ale poznal jsem, že nastal správný čas jít domů.
Na co bude vzpomínat nejraději?
Všechny roky tady byly úžasné. I když se během té doby spadlo z první ligy. Ohromně mě bavilo období za trenéra Svědíky, včetně pokusu o návrat do první ligy, který byl obrovsky blízko. Také v době, kdy přišly problémy s PSJ a klub musel přehodnotit svoji filozofii, jsem si našel svoji cestu. Bavilo mě připravovat mladé spoluhráče v rozvoji jejich kariér. Práce v Jihlavě mě ohromně bavila a jsem vděčný, že jsem tady mohl tak dlouho být.
Řekl o jeho odchodu
„S Lukášem jsme byli domluveni na podmínkách další roční spolupráce. Jenže obdržel zajímavou nabídku z rodného regionu, kde začínal s fotbalem. Nastal pro něj čas vrátit se domů a nemělo smysl jej nějak přemlouvat. Lukáš za těch šest let, které za FC Vysočina odehrál, zaslouží velké poděkování a přání všeho nejlepšího v osobním životě a další fotbalové dráze.“
Lukáš Vaculík, sportovní manažer FC Vysočina
Čeká vás podobná role mentora mladých hráčů i v Ústí nad Labem?
Nyní se to tady šikovně namixovalo. Jsou tu šikovní mladí kluci, ale jenom s nima by to nešlo. Proto přišli například Lojza Hyčka (vloni prvoligové Teplice – pozn. aut.), Kuba Mareš (dříve mj. Sparta, Ml. Boleslav, Slovácko, Teplice)… Podle mého to má hlavu i patu a doufám, že se budeme opravdu prát o postup.
Budete o postup bojovat na hřišti i vy? Na prvním tréninku Vysočiny jste měl po operaci ještě individuální program. Už je vše v pořádku?
Na tom tréninku jsem ještě jenom popobíhal, protože to bylo brzo po operaci. Teď už absolvuji celý trénink, koleno je tak na devadesát procent připravené. Ještě to sice není úplně v topu, ale to, co mě bolelo, už nebolí. Za to jsem moc rád. Akorát ta fyzička… Já jsem za posledního půl roku odehrál třikrát dvacet minut. Takže v těhle vedrech je to hodně náročné, ale chci se s tím rvát, abych týmu co nejvíce pomohl.