Dá se říci, že jste specialista na podobně vypjaté duely? Opět jste odchytal vítězný zápas.
Asi se mě drží nějaké štěstí. Ale to je pro mě jenom dobře.
Jaký byl zápas proti Vlašimi?
Všechny nás uklidnil první gól zápasu. Mě tedy určitě. Je však pravdou, že já trémou moc netrpím. Jakmile rozhodčí poprvé pískne do píšťalky, všechno ze mě spadne. Tentokrát jsem se ale bál i za stavu 5:0. Nakonec to všechno ze mě obrovsky spadlo.
Vy osobně jste ale neprožil obzvlášť povedené jaro.
V tréninku jsem se cítil dobře, bohužel jsem si natrhl vazy v kotníku. To bylo pro mě hodně demotivující. Chtěl jsem se vrátit co nejrychleji a jsem rád, že jsem stihnul aspoň tři zápasy a že se nám podařilo zachránit.

Záchrana přišla na poslední chvíli. Po posledním duelu ve Vyškově Vysočina spadla na předposlední pozici. Přitom tým hrál dobře. Vyčítáte si některý z inkasovaných gólů v tom utkání?
Vyčítám si oba. Při prvním jsem boxoval standardku ven. Blbě jsem to vyhodnotil. Myslím si, že jsem mohl míč podržet. Boxoval jsem to málo, míč se potom párkrát odrazil a byl z toho gól. Druhý si vyčítám ještě víc. Za stavu 1:1 nebylo kam pospíchat. Zbytečně jsem chtěl rozehrávat přes hráče… Lítal jsem v obou gólech a proto jsem rád, že to všechno dobře dopadlo.
V klíčovém utkání jste udržel na svém kontě nulu. Potěšilo vás, že jste opět dostal důvěru trenérů?
Že jsem dostal šanci i na tenhle poslední zápas mě moc potěšilo. Trenérům jsem říkal, že vím, co jsem provedl. Ale že si na zápas věřím, že se toho nebojím.
Říkal jste, že trémou netrpíte. Jaké to ale bylo, najednou naskočit do zápasů tři kola před koncem, kdy se jihlavská bárka začala povážlivě naklánět na bok?
Většinou jsem opravdu nervózní jen před zápasem, v něm už ne. Samozřejmě jsem ale v ten moment cítil tíhu situace. Hráli jsme dobře, ale nepovedl se nám zápas. Potom se nepovedl druhý… Takže jsem cítil zodpovědnost. Nervozitu ne.

Byly těžké dny do zápasu s Vlašimí, když jste se po středě ocitli na sestupové pozici?
Pro mě konkrétně, kvůli zmíněným chybám s Vyškovem, byl první den po zápase hodně těžký. Moc jsem nemluvil, což může přítelkyně potvrdit. (směje se) Věděl jsem, co jsem udělal špatně, ale řekl jsem si, že nějaké litování se ničemu neprospěje. Proto jsem to hodil za hlavu a do dalších tréninků jsem šel s čistou hlavou.
Šlo také o souboj jihlavských gólmanů, ve vlašimské svatyni byl Marek Kolář. Registroval jste ho na druhé straně hřiště?
Věděl jsem, že bude chytat. Potkali jsme se v jihlavském Tescu, protože tady pořád bydlí. Zdravili jsme se i před zápasem. V něm mu moc spoluhráči nepomohli, ale zrovna dneska ho nemohu litovat.