Vypadalo to jako nekonečný evergreen. Od vzniku krajského přeboru Vysočiny v roce 2002 se rok co rok fotbalisté Bystřice nad Pernštejnem pohybovali na špici tabulky krajského přeboru, postupu do divize se však stále nemohli dočkat.

U všech těchto snažení, které vyvrcholilo vysněným triumfem v červnu roku 2012, byl jako hráč současný trenér bystřických fotbalistů Oldřich Veselý. „Samozřejmě už nás to tenkrát všechny trošku štvalo, když se o nás pořád hovořilo jak o korunním princi přeboru,“ s úsměvem přiznává v rozhovoru pro týdeník Vysočina osmatřicetiletý Veselý.

Oldo, proč se podle vás Bystřice dočkala postupu z krajského přeboru až v sezoně 2011/2012? Kvalitní mančaft jsme přece měli i v předešlých devíti ročnících, kdy jste hned šestkrát skončili druzí.
Zřejmě mohl postup přijít až v okamžiku, kdy se skloubily kvalita i zkušenost dvou generací.

Jedna ze stránek Almanachu SK Pernštejn Nedvědice. Foto: archiv SK Pernštejn Nedvědice
Neuvěřitelná situace: zachránila se, přesto musela Nedvědice soutěž opustit

Můžete být konkrétnější?
Do generace, k níž vedle mě patřili třeba gólman Pavel Trávníček, Zdeněk Sklenář, Honza Holý či Luboš Zbytovský se zařadili talentovaní mladíci. Třeba Radek Sklenář nebo Miloš Prášil naskočili do týmu ještě v dorosteneckém věku. Všechno vykrystalizovalo a ideálně se skloubilo právě v ročníku, kdy se nám postup konečně podařil.

Svoji značnou roli jistě se hrála i vysoká kvalita týmů, které si předtím postup vybojovaly na váš úkor?
To stoprocentně. Pokaždé se prostě našel někdo lepší než my. Zatímco my jsme hráli vesměs se svými hráči, třeba Ždírec měl posily z Pardubicka, Stará Říše zase využívala borce z Jihlavy. Navíc je třeba zmínit, že tenkrát byl krajský přebor daleko kvalitnější soutěží než je dnes.

Byla sezona, o níž byste dnes řekl, že jste k postupu měli blíž než v jiných?
Asi rok předtím, než se nám postoupit podařilo. Mužstvo už se pomalu rýsovalo, vítězná Polná nám utekla jen relativně těsně. Bylo vidět, že mančaft postupně dozrává, postup už byl jen otázkou času.

Byla už znát i klesající úroveň soutěže?
Ano. V divizi už byly celky Žďáru, Meziříčí, Pelhřimova Nového Města či Polné. Tím, že se v ní udržely, vlastně přebor oslabovaly.

Typický obrázek v utkáních fotbalistů Bystřice v posledních patnácti letech. Motorová myš záložní řady Luboš Zbytovský (v červeném) uniká svým protivníkům.
Špílmachr Zbytovský: To, že už jsem nyní zdravotně fit, je mi bohužel k ničemu

Nebylo to už trochu na nervy, když se o vás pořád hovořilo jako o týmu, který sice hraje dobrý fotbal, ale postoupit asi nedokáže?
Když už najednou byla všechna tahle města, která jsem zmínil, ve vyšší soutěži, tak nás to samozřejmě trošku štvalo. Určitě jsme to měli v našich hlavách.

Čím to, že se podařilo takhle kvalitní mančaft udržet pohromadě? O hráče Bystřice byl přece velký zájem…
Nabídky přicházely, ale mančaft byl semknutý. Všichni si chtěli zahrát divizi v Bystřici. Ale nepodařit se nám to v roce 2012, možná by se nám to už nikdy nepodařilo. Dalším nabídkám by totiž ti kluci asi neodolali.

Jaké jsou po bezmála deseti letech vzpomínky na tehdejší postupové oslavy?
Vyšlo to krásně, protože z Jemnice, kde jsme v posledním kole postup ztvrdili, je to dlouhá cesta. (smích) Věřili jsme si, proto byl autobus řádně vybavený. Sice byla neděle, ale dovolené jsme měli všichni nahlášené. Spontánní oslavy trvaly do brzkých ranních hodin. (směje se)