Sympaticky přiznává, že sport u něj šel na druhou, možná až na třetí kolej. „Předně na něj nemám čas, navíc zdravotně stále ještě nejsem fit,“ usmíval se v rozhovoru pro týdeník Vysočina útočník fotbalistů Bystřice Miloš Prášil.

Miloši, jak poslední týdny a měsíce trávíte svůj volný čas?
Změnil jsem zaměstnání a přestěhoval se k přítelkyni do Brna. Práce, které jsem se dříve věnoval, se kvůli covidu-19 výrazně omezila, proto jsem přesedlal na něco jiného.

Plánujete tedy natrvalo zakotvit v Brně?
To ještě nevím. (usmívá se) Kvůli přítelkyni tady teď jsem, možná tu už zůstanu. Přece jen je mi už jednatřicet, asi se honit jinam nebudu. V Bystřici mě ale drží naše parta, budu to chtít nějak skloubit.

Co sport, vyhradíte si na něj chvíli času?
Sportu se teď vůbec nevěnuji. Předně na to nemám čas, navíc mě stále trápí zraněné tříslo. Občas si zacvičím, ale to je asi tak všechno.

Vaše zranění z podzimní části tedy ještě není vyléčené?
Bohužel ne. Je tam cítit určitý posun, ale pořád je to znát. Myslel jsem si, že taková pauza mi pomůže a zlepší se to, ale není to optimální.

Na tréninkovou zátěž to není?
Asi ne, mám z toho trošku strach. I když dělám třeba jen něco lehčího, pořád se ozývá.

Možné rozvolnění v polovině dubna byste ale určitě uvítal?
Rozhodně, už je to potřeba. Na účet naší vlády se raději nebudu vyjadřovat, ale podle mého byla velká chyba, že se omezilo sportování. Celý život nás učí, že sport je o zdraví. A najednou se úplně všechno omezí.

Se spoluhráči z Bystřice jste v pravidelném kontaktu?
Máme společnou skupinu na Messengeru, kluci tam dávají příspěvky, že chodí běhat. To je hodně o vůli, s tím jsem měl vždycky problém. (směje se) Mám problém se donutit i doma cvičit.

Už se také hovoří o restartu soutěží…
To mě hodně překvapilo. Myslel jsem, že už se letos hrát nebude a dění okolo fotbalu jsem vůbec nesledoval. Z toho omezování už jsem byl tak znechucený, až jsem si říkal, zda mi neukončilo fotbalovou kariéru.

Po ne úplně vydařeném podzimu asi nebude mít Bystřice jiný cíl než záchranu divize, že?
Jasně, chceme divizi udržet. Na podzim jsme měli velkou marodku, ale ta situace posledního půlroku byla paradoxně na zotavení dobrá. Co vím, jsou už zranění kluci fit.

Na závěr trochu odbočím, co říkáte na poslední výkony českého národního týmu?
Je to super. Po hodně a hodně letech se na ni opět dá dívat. Konečně hrajeme aktivně dopředu, strašně se mi to líbí.

Ani prohra ve Walesu na tom nic nezměnila?
Jde hlavně o pojetí hry. Posledních deset let to od nás bylo jen o tom, že našich deset hráčů stálo na vápně, kopali se za uši a čekali na brejky. Kdežto nyní… Stačí jen vidět, jak útok podporují naši krajní beci, v kolika lidech útočíme… Jdeme nahoru, je to pozitivní.

Co letní EURO, můžeme na něm překvapit a jít hodně daleko, třeba až k medaili?
To nedovedu odhadnout. Pokud budeme zdraví, můžeme něco uhrát. Určitě na něj nepojedeme jako nějaký outsider. Ale na medaili nemyslím.

Co nám chybí?
Za časů Nedvěda a spol jsme měli hráče ve světových klubech, teď to tak, zatím, není. A navíc si myslím, že nám, kromě Schicka, chybí individuality směrem dopředu. Souček je výborný, ale Rosický to není.


Načítám tabulku …