Po více než dvaceti letech v nepřetržitém zápřahu se rozhodl dát si pauzu. Richard Zeman minulý týden oznámil svůj konec na lavičce třetiligových fotbalistů Nového Města na Moravě. A do konce kalendářního roku chce mít od trénování klid. „Chci se více věnovat rodině, ale také sobě,“ oznámil v rozhovoru pro Deník sedmačtyřicetiletý kouč.

Jaké pocity se ve Vás po konci u fotbalistů Vrchoviny mísí?
Abych se přiznal, ještě jsem o tom ani pořádně nepřemýšlel. Ale pocity dobře odvedené práce tam určitě jsou. Těší mě, že za tu dobu, co jsem v Novém Městě při dvou působeních strávil, a je to spousta let, se tým po sportovní stránce někam posunul. Fandům, kterých má Vrchovina hodně, navíc jsou věrní, jsme většinou rozdávali radost. Samozřejmě k tomu patří i porážky, když se nedaří, ale to tak v životě i ve sportu chodí.

Nepřehodnotíte ještě svůj úmysl, že si teď dáte od trénování půlroční přestávku?
Platí to, co jsem říkal. Chci si udělat léto pro sebe a pro rodinu, určitě nehodlám přijímat nabídku k trénování. Samozřejmě nevylučuji, že mi třeba časem bude fotbal chybět.

Máte tedy něco konkrétního v plánu?
Během podzimu možná zamířím na stáž do profesionálního klubu. Po trenérské stránce se potřebuji trošku „oživit“, dál se vzdělat a podívat se, jak to dělají jinde. Na druhou stranu se ovšem také zklidnit a na chvilku vypadnout z toho kolotoče. Na fotbal určitě budu chodit, ať už do Jihlavy, Nového Města nebo na divizní zápasy. V zimě pak uvidíme, co bude dál.

Vraťme se na začátek poslední etapy. Když jste Nové Město na sklonku roku 2016 přebíral, bylo v divizi na padáka. Byla tehdy jediným cílem záchrana, nebo jste si stanovili ambicióznější mety?
Když jsem tenkrát přišel, byl tým s jedenácti body na posledním místě tabulky, navíc padaly hned tři týmy. Mužstvo hodně sužovaly zdravotní problémy, proto pokud měla záchrana vyjít, bylo třeba mančaft posílit o kvalitní divizní hráče. O ničem jiném, než o záchraně, jsme tenkrát neuvažovali.

Sázka na hráče z Třebíče, Chalupu s Ošmerou, se tehdy vyplatila…
Ano. Ti kluci měli zkušenosti dokonce z třetí ligy, o jejich schopnostech nebylo třeba pochybovat. Navíc kvalita domácích hráčů, na čele s kapitánem Lukášem Michalem, tu byla. Šlo jen o to, abychom byli zdraví. Záchranu se nám pak povedlo celkem přesvědčivě vybojovat.

Byl pro další sezonu cílem postup do Moravskoslezské fotbalové ligy?
Určitě ne. Nechtěl bych ale zapomenout, že nám před touto sezonou příznivě nahrály některé okolnosti.

Které máte na mysli?
Bystřice tehdy z divize spadla a nám se odtud díky tomu podařilo získat záložníka Luboše Zbytovského, což byl nadstandardní divizní hráč. Navíc přišel ještě útočník Dočekal, což byl slušný třetiligový fotbalista. Mužstvo tak ještě zesílilo.

Jaké tedy byly předsezonní cíle?
Chtěli jsme hrát v horní polovině tabulky, ale o postupu se vůbec nepřemýšlelo. Po podzimu jsme byli třetí, jenže vedoucí Tišnov ze soutěže odstoupil a my se tak najednou ocitli v situaci, s níž jsme moc nepočítali.

Mám tomu rozumět tak, že jste nad možností historického okamžiku pro Nové Město na Moravě váhali?
Dá se to tak říci. Přece jenom je MSFL už hodně náročnou soutěží. Musí se získat další hráči, vytvořit zázemí, je mnohem náročnější cestování, což všechno dohromady znamená také značné finanční náklady navíc. Vedení se ale nakonec rozhodlo, především na základě jednání se sponzory, kteří jsou klubu dlouhá léta věrní a mají k němu velký vztah, že se do třetí ligy půjde.

Mužstvo jste ale nakonec příliš neposilovali.
Přivedli jsme jen útočníka Tomáše Dubu, protože jsme chtěli ukázat, že jsme konkurenceschopní, což se podařilo. Samozřejmě nás čekal boj o záchranu, ale dokázali jsme třetí ligu uhájit.

Právě Duba vám k tomu výrazně pomohl.
Tomáš pro nás byl trefou do černého. V devětapadesáti utkáních, které v dresu Vrchoviny ve třetí lize odehrál, nastřílel osmadvacet gólů. To bylo skoro padesát procent všech našich branek. Jinak ale třetí ligu hráli a uhráli především kluci, kteří si ji vykopali, na čele s Lukášem Michalem, který zraje jak víno.

Překvapuje vás, že i ve svých takřka osmatřiceti letech stále patří k pilířům mužstva?
Nedá se říci, že překvapuje, ale je holá skutečnost, že je ve svých letech kondičně i fotbalově na špici tohoto týmu.

Záchranu v první sezoně v MSFL jste si vybojovali takřka pět minut po dvanácté. Byl to pro vás nejtěžší okamžik z těch čtyř a půl let?
Asi ano. Po domácí bezgólové remíze s Dolním Benešovem jsme před posledním kolem neměli osud ve vlastních rukách. Vše směřovalo k tomu, že se po roce vrátíme do divize. Heroickým výkonem v Kroměříži, ale také souběhem asi čtyř dalších výsledků, se však povedlo něco, v co už málokdo věřil.

Co vy, věřil jste ještě?
Že dojde k takové šťastné souhře, v to jsme nikdo moc nedoufal. Jeli jsme si zápas užít a vyhrát, protože mohl být ve třetí lize naším posledním. O to silnější to pak byl zážitek.

Takže vlastně takové nahoru dolů?
Dá se to tak říci. Okamžiky po zápase v Kroměříži rozhodně hodnotím jako nejsilnější zážitek. Ale to je sport, který všechno toto přináší. Jsou v něm zvraty, pocity štěstí, když se něco povede, ale také naopak zmaru a smutku, když něco nevyjde.

V loňské sezoně jste pro změnu měli našlápnuto k umístění v první polovině tabulky. Jak moc tehdy mrzelo, že se ročník nedohrál?
Samozřejmě nás to mrzelo, ale teď už skoro nemá cenu se o tom bavit. Stejné to ale bylo i letos, kdy bychom bojovali o záchranu. Chtěli jsme hrát, rozdat si to s ostatními a vybojovat si to na hřišti. V tom ale určitě nejsme sami, těžko někde mohou mít radost třeba z toho, že se v soutěži zachránili se ziskem čtyř bodů.

Jak budete na Nové Město na Moravě vzpomínat?
Je to pro mě osudové angažmá. Fotbal tu je výjimečný tím, že se u něj pohybují stále stejní lidé, to nebývá zvykem. Máte kluby, kde se za deset let několikrát vymění vedení, ale také hráči. To v Novém Městě není. Ten klid a stabilita vycházel už od dlouholetého bývalého předsedy Jardy Michala, ve vedení je nyní jeho syn Petr a druhý syn Lukáš je pro změnu lídrem na hřišti. Ti jsou zárukou, že by klub mohl takto dál fungovat. Ale jsou tu i další obětaví lidé. Dnes dává za klub hlavu na paškál v roli předsedy Renda Horakovský, dále dlouholetý sponzor Lojza Šacl, Roman Wolker se stará léta o zázemí a pak samozřejmě vedoucí mužstva Pavel Bajer. Toho bych speciálně vyzvedl, protože jestli je někdo nenahraditelný, pak je to právě on. Jemu speciálně musím poděkovat za servis, který u mančaftu dělá, navíc jsme si i lidsky neuvěřitelně sedli.

Může se Nové Město stát stabilní třetiligovou adresou, třeba jako velikostí srovnatelný Uničov?
To je otázka zázemí a práce s mládeží. Pořád si myslím, že Nové Město ještě není stabilní třetiligovou adresou. V první řadě je to otázka vylepšení tréninkového zázemí, především vybudování umělé trávy. To vidím jako velký dluh vedení města, protože fotbal je tu fenoménem a zasloužil by si lepší zázemí.