Kliknutím zvětšíte
Nakonec se po výsledku 3:2 pro domácí radoval otec, který je hlavním koučem. Jeho syn, v současné době asistent u staršího dorostu Vysočiny, ale se svými svěřenci favorita potrápil.
„Byl to velmi slušný zápas, dle mého názoru byli kluci z Jihlavy hodně organizovaní a první poločas asi zaslouženě vedli, pak se to ale otočilo a potěšilo mě, že jsme na tom byli v závěru zápasu velmi dobře fyzicky a mohli jsme vyhrát daleko vyšším rozdílem,“ řekl Smejkal straší.
„Samozřejmě jsme měli ke zkušenému soupeři respekt, domácí nás nedostupovali, což nám vyhovovalo a po zásluze jsme vedli. Pak se to po prostřídání otočilo a hra z naší strany uvadla,“ krčil rameny asistent jihlavského trenéra.
Zápas to pro oba byl prestižní, intenzívněji sice hecoval syn, o to víc si ho pak otec dobíral.
„Odpoledne po zápase za námi přišli s vnučkou na návštěvu a já jí do hracího koutku napsal na papír 3:2. Syn dělal, že to nevidí,“ usmíval se Smejkal starší. „Viděl jsem,“ přiznal poté Smejkal mladší, který svým jihlavským svěřencům sliboval před utkáním v případě výhry občerstvení. „Na to bohužel nedošlo,“ pokrčil rameny.
Souboj pochopitelně sledovala celá rodina a umocnil ho i fakt, že se po půlroční odmlce objevil v sestavě Velkého Meziříčí Smejkalův mladší syn Eduard.
„Trochu mě to zaskočilo, protože brácha se do té doby připravoval s B-týmem,“ přiznal mladý kouč.
Oba Liborové Smejkalové platí za impulzivní trenéry, kteří nedokážou jen tak sedět na lavičce a sledovat hru.
„Ale teď jsem byl výjimečně klidný, neměl jsem důvod nějak vstupovat do toho zápasu, ale kdyby to byl mistrák, asi by to bylo jiné,“ přiznává Smejkal starší. Jeho syna naopak bylo slyšet dost.
„On to hodně prožívá, ale je to dané i tím, že trénuje mládež, snaží se těm klukům radit hned během zápasu,“ myslí si.
„Řekl bych, že jsme impulzivní oba, prostě máme zapálení do fotbalu,“ dodává Smejkal mladší.
4
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
