V ní bude působit i nadále, nyní už ovšem v dresu Velkého Meziříčí. „Změnil jsem práci a dojíždět do Rosic by pro mě teď byl docela problém,“ sdělil sedmadvacetiletý univerzál hlavní důvod této změny.

Honzo, jak se váš přestup na trase Rosice – Velké Meziříčí upekl?
Úplnou náhodou. (směje se) Od června jsem měnil zaměstnání a bylo by pro mě časově náročné se vracet do Rosic. Do toho mi najednou zavolali z Velkého Meziříčí. Že prý hledají střeďáka, zda bych měl zájem k nim jít. Tím se to pro mě krásně vyřešilo, protože na dojíždění je to pro mě do Meziříčí super.

Jak na to reagovali v Rosicích?
Rosice o mé služby měly zájem. Navíc jsem jim v dubnu sliboval, že zde hodlám zůstat. Jenže tím, jak jsem změnil zaměstnání, se to všechno úplně otočilo.

Asi jste je tedy příliš nepotěšil, že?
V klubu byli zklamaní, protože odcházíme dokonce dva, navíc do kabiny jsme dobře zapadli. Byli tou změnou zaskočení, ale mé důvody pochopili, protože práce je prostě na prvním místě. Řekli mi, že to chápou a nechali rozhodnutí na mě. To musím velice ocenit.

Trenér Petr Juda (v černém) udílí pokyny svým ovečkám.
Mladí volejbalisté Velkého Meziříčí jsou extraligoví už dvacet let

Neuvažoval jste o návratu do Žďáru?
Jedním z řešení určitě byl i Žďár. Nedostal jsem se ovšem do stavu, že bych se musel rozhodovat. Spíše jsem počítal s tím, že ještě nastoupím do letní přípravy v Rosicích a pak se uvidí. Byl jsem nerozhodný a najednou se ozvalo Velké Meziříčí.

Ani otec (trenér Žďáru – pozn. autora) vás nelanařil zpět?
Táta to nechával na mně. Stejně tak se zachoval, když jsem loni v létě odcházel do Rosic. Řekl mi jenom, že to budu mít ve Velkém Meziříčí po všech stránkách lepší. Kdybych ale šel zpět do Žďáru, určitě by se nezlobil. Dobře ale ví, že dokud můžu, třetí ligu bych ještě chtěl hrát.

Jak budete na ten rok v Rosicích vzpomínat?
Jen v tom nejlepším, bylo to tam úplně super. Lidé z vedení, parta v kabině, výborný trenér, skvělí fanoušci, opravdu bylo všechno perfektní. To byl podle mého hlavní klíč k našemu úspěchu, vždyť jsme jako nováček skončili pátí.

Roman Mejzlík by se rád u A-týmu usadil na delší dobu.
Převládaly plusy, tak jsem nabídku přijal, říká nový kouč Horácké Slavie Mejzlík

Přejděme k vašemu novému působišti. Kam s vámi v sestavě počítá trenér Meziříčí Jan Šimáček?
Ve středu pole mohu hrát defenzivního záložníka, ale také nastoupit více vpředu. Tak mě využívali v Rosicích i předtím ve Žďáře. Trenér Šimáček se mnou ale počítá spíše dopředu, protože jediným čistokrevným hroťákem je v týmu pouze Tonda Plichta. Tuto roli jsem si vyzkoušel už v přípravném duelu v Novém Městě.

Dá se říci, že je pro vás působení ve městě pod nejvyšším dálničním mostem v republice novou výzvou?
Zcela jednoznačně. Velké Meziříčí považuji za jeden z nejlepších klubů ve třetí lize. Působí v ní už několik let, mají v kádru výborné fotbalisty, k tomu krásné zázemí. Navíc je to ze Žďáru jen necelá půlhodinka jízdy. Když ještě vezmu v potaz, že dodělávám vysokou školu, nebylo příliš co řešit.

Jaké si dáváte cíle pro nadcházející sezonu?
Jednoznačným cílem je hrát v horní polovině tabulky. Máme fotbalový tým, trenér po nás chce aktivní pojetí. Věřím, že se na náš fotbal bude dobře koukat.

Fotbalisté Diparu (v červených dresech) v sobotu nevyužili možnost poskočit na druhé místo tabulky první ligy.
Kozel Team se znovu vrátil do hry o titul

Jak si zvyknete na nedělní dopolední časy, v nichž Meziříčí domácí zápasy často hraje?
Abych se přiznal, tak je nemám moc rád. To páteční večery jsou naopak super. Na druhou stranu je nedělní dopolední termín lepší, než hrát až odpoledne. To člověk čekáním na zápas zabije prakticky celý den. V Meziříčí je to zažitá tradice, navíc lidé chodí v hojném počtu.

Zmínil jste fanoušky. Na divácké zázemí se určitě také můžete těšit?
Když jsem tu hrál loni s Rosicemi, byla na stadionu výborná atmosféra. Lidí tu chodí na fotbal opravdu hodně, navíc docela fandí. Je to velký rozdíl třeba oproti Žďáru, kde jsou v tom velkém areálu utkání často úplně bez atmosféry.