V oblibě mají také zbytky v odpadkovém koši nebo v odpadu dřezu. Octomilky, zvané též vinné, ovocné či banánové mušky, jsou malé, ale mohou přenášet nebezpečné bakterie. Proto je potřeba se jich rychle zbavit. Musíme ovšem vědět, jak je polapit i co octomilky nesnášejí.

Přenašečky nebezpečných bakterií

Pokud octomilka v kuchyni objeví nějakou prošlou ovocnou dobrotu, dlouho neváhá a začne do ní klást vajíčka. Za jeden den jich naklade až třicet. Larvičky se vylíhnou za tři nebo čtyři dny, a pak se živí potravou kolem sebe. Po třech týdnech se zakuklí a přibližně po týdnu tu máme další generaci dotěrných mušek s červenýma očima. Jak dlouho žijí octomilky? Asi čtyřicet dnů, ale za svůj krátký život zvládnou naklást až čtyři stovky vajíček.

Nosatci jsou drobný hmyz, který si často přinesete domů už z obchodu.
Tyto druhy miniaturního hmyzu možná máte doma. Žijí i tam, kde je uklizeno

Octomilky nejsou v domácnosti vítány nejen z estetických, ale také z hygienických a zdravotních důvodů. Kromě potravin totiž sedají také na nejrůznější odpady nebo výkaly, takže mohou přenášet plísně, hniloby, bakterie či kvasinky. Podle některých průzkumů mohou přenášet i salmonelu a bakterie Escheria coli, které způsobují otravu jídlem. Proto je dobré zbavit se malých kroužících mušek co nejdříve.

Ovoce uklidit, mušky vyluxovat

Jak na to? Prvním krokem je důkladný úklid všech zdrojů potravy, v níž si octomilky libují. Ti akčnější popadnou vysavač a mušky poletující nad ovocem vyluxují. To ale nestačí. Dobré je důkladně vymýt a vydezinfikovat odpadkové koše, vyčistit odpad ve dřezu a také často a důkladně větrat.

Hlava octomilky pod mikroskopem.Hlava octomilky pod mikroskopem.Zdroj: Shutterstock

Pokud malé mušky i nadále krouží domácností, je potřeba přistoupit k ráznějším opatřením. Nejjednodušší je použít sprej na hmyz, ale je potřeba hlídat, aby nepostříkal i potraviny, a po jeho použití je v kuchyni nutné pečlivě očistit všechna zasažená místa. Existují i speciální pasti na octomilky s roztokem, který mušky přitahuje, a s otvorem, který je pouští dovnitř, ale ven už ne. Výhodou je, že návnadový roztok neobsahuje insekticidy a do většiny pastí se dá doplnit.

V boji proti octomilkám se dobře osvědčily také mucholapky, lepové desky nebo elektrické lampy proti hmyzu.

Babské rady a masožravky

Možnost, jak zlikvidovat malé nevítané hosty, poskytují i podomácku vyrobené lapače octomilek. K jejich výrobě stačí přeříznutá plastová láhev, do níž se nalije trocha ovocné šťávy, džusu nebo červeného vína. Pak je nutné láhev překrýt potravinářskou fólií, která se upevní gumičkou. Do fólie je třeba udělat párátkem nebo špičatou špejlí malé dírky, aby se mušky dostaly dovnitř, ale ne ven. Osvědčil se i koktejl z vinného octa, cukru a kapky saponátu na nádobí.

Zdroj: Youtube

Octomilky prý nemají rády vůni hřebíčku, takže se vyplatí nasypat jej trochu na dno odpadkového koše, případně rozmístit v místnostech. Kromě hřebíčku muškám vadí také odér česneku, citronové šťávy, máty nebo eukalyptu.

Zajímavým řešením je pořízení masožravých rostlin, například rosnatek, které si dokážou poradit nejen s octomilkami, ale i s komáry. A navíc vypadají zajímavě. Rostlinky samozřejmě umí polapit jen určité množství hmyzu, takže úklid domácnosti musí být i nadále pečlivý.

Spolehněte se, že stojan na rostliny dostane vaši zeleň na úplně jinou úroveň. Vybírejte ho nejen podle rozměrů a zvoleného materiálu, ale také designu, aby k vám domů stylově zapadl
Městská květinová džungle: Udělejte si z bytu oázu, vše je povoleno

Trochu jinou kapitolou mezi malým otravným hmyzem jsou smutnice. Když spatříte hejno tmavých mušek kroužit kolem své pokojové rostliny, zbystřete. Mušky jsou neškodné, ale jejich larvy ničí kořínky rostlin a mohou je i zahubit. Každá smutnice přitom dokáže do hlíny naklást až 200 vajíček. Libují si ve vlhké hlíně, takže je potřeba omezit zálivku a od věci není ani rozmístění lepových desek.

Smutnice se mohou do domácnosti dostat velmi snadno: v substrátu pro pokojové rostliny nebo i v pokojových rostlinách.

Octomilky však mohou být i prospěšné. Osvědčily se totiž při vědeckém zkoumání. První, kdo octomilky v laboratoři použil, byl v roce 1906 Thomas Hunt Morgan, který svůj život zasvětil studiu dědičnosti. A právě vinné mušky, konkrétně octomilka obecná, se staly ideálním modelem. Ostatně i díky nim získal tento americký vědec v roce 1933 Nobelovu cenu za fyziologii a lékařství, když určil chromozomy za nositele dědičnosti genů. Také vědci z Přírodovědecké fakulty Jihočeské univerzity ji využívají jako model pro lidská onemocnění, jelikož většina genů spojovaných s lidskými chorobami má své protějšky v genomu octomilky.