Uvnitř rodinného domku v malé vísce na Olomoucku mě vítá Zdeňka Otčenášková. „Kamil právě dokončil cvičení na motomedu,“ říká a pomáhá svému manželovi do elektrického vozíku. Díky veřejné sbírce Konta bariéry a iniciativě rodinné kamarádky Jany Brachové se podařilo pořídit nejen tolik potřebný motomed za 100 tisíc korun, ale také zaplatit terapie v rehabilitačním centru Jitrocel, kam Otčenáškovi dojíždí dvakrát týdně. Pravidelná cvičení čtyřiačtyřicetiletému muži pomáhají uvolňovat svaly a stimulovat mozek.

V umělém spánku 

Život se pracovitému živnostníkovi obrátil vzhůru nohama v noci na 13. května 2017. Bolesti hlavy a zvracení přičítal výparům z chemikálií. Těch se nadýchal při lakování své multikáry, kterou rekonstruoval v garáži. Jako vždy i tentokrát věřil, že se z toho vyspí. Místo ložnice v patře zvolil obývák v přízemí.

„Když jsem šla ráno ze schodů, zaslechla jsem netradiční chroptění. Kamil ležel na pohovce, jedno oko otevřené, druhé zavřené, pěnu u pusy. Byl paralyzovaný,“ vzpomíná Zdeňka na osudné ráno. Po převozu do nemocnice pacient upadl do kómatu, později musel být uveden do umělého spánku.

Přesto dle svých slov celých pět dní vnímal, co se okolo něj děje. „Byla hrůza vše slyšet a nemoct reagovat,“ svěřuje se Kamil prostřednictvím speciálně upraveného notebooku. Senzor zachycuje pohled na virtuální klávesnici, optický program převádí písmo v řeč. Moderní přístroj Otčenáškovi získali díky účasti v televizním pořadu Mise nový domov.

Po prodělané mrtvici lékaři dávali vyučenému zedníkovi desetiprocentní šanci na přežití. Nakonec se ale vrátil domů, byť cesta přes Fakultní nemocnici Olomouc, jednotku dlouhodobé intenzivní ošetřovatelské péče v Krnově a Rehabilitační ústav Hrabyně trvala téměř rok a půl.

„Nevím, kde jsem bral energii pořád se smát. Tím jsem přesvědčil lidi, že má cenu se mnou pracovat,“ culí se Kamil. „Úsměv mi po celou nemoc otevírá dveře,“ dodává. Nadace rodiny Morávkových loni přispěla na nákladnou léčbu kmenovými buňkami ve Vídni.

Zlepšení zdravotního stavu

Kamilův zdravotní stav se od té doby zlepšil. V rámci možností se sám nají nebo oholí, za pomoci chodítka se udrží vestoje. „Předtím na jeden nádech řekl jediné slovo, teď už celou větu a je mu víc rozumět,“ popisuje Zdeňka, z níž se oficiálně stala opatrovnice.

Takzvaný syndrom uzamčení bere Kamil Otčenášek s nadhledem. „Nemoci vděčím za jedno; mít radost třeba jen z pohybu ruky, to zdravý člověk nezná,“ reaguje statečný bojovník s osudem, který už mnohokrát utekl hrobníkovi z lopaty.

V minulosti jej například zasáhlo vysoké napětí, uštknul jedovatý had nebo mu motorová pila málem uřízla nohu. Loni překonal i onemocnění covid-19, kvůli němuž promarodil vánoční svátky. „Nikdy není důvod se vzdát. Obzvlášť, když máte pro koho žít,“ uzavírá a vrhá zamilovaný pohled na svoji ženu, se kterou v říjnu oslaví pětileté výročí svatby.