Iveta Neoralová žije v panelovém domě v Mohelnici a pracuje v jedné z místních továren. Původní profesí je ale krejčová a touto profesí se živila řadu let.

„Když jsem nastoupila do závodu v Mohelnici, moje kreativita trpěla. Pořád jsem měla touhu šít a něco tvořit,“ poznamenává žena středního věku.

První panenky oblékla do krojů před více než deseti lety.

„Nejdřív jsem je dělala pro svou maminku. Chtěla jsem jí připomenout její dětství a potěšit její srdíčko. Ona i můj otec totiž pochází z jižní Moravy,“ vysvětluje.

V úsovské knihovně jsou k vidění bezmála tři desítky krojovaných figurek z nejrůznějších národopisných oblastí Čech, Moravy a Slezska.

Iveta Neoralová ani netušila, kolik různých variant lidových oděvů se na našem území vyskytovalo. Stále přitom naráží na další, pro ni neznámé variace. Často se kroje liší v drobnostech vesnici od vesnice. Právě do sebemenších detailů dokáže zručná krejčová zmenšeniny propracovat.

Zabere to spoustu času

Kolik času jí oblečení jedné figurínky zabere, nedokáže vyčíslit.

„Kdybych měla počítat čas na peníze, tak by panenku nikdo nezaplatil. Je to spousta času. Už jen sháněním kytiček, krajek, látek nebo stuh. V obchodě je ani neseženete, hledám je na internetu. Pak příprava jako škrobení, vyšívání, žehlení a samotné šití. Nikde na internetu nejsou střihy na kordulky, krbce nebo fjertochy. Abych něco našla, musím nejprve zjistit, jak se ten který kousek oblečení jmenuje,“ popisuje krejčová, která je v oblasti krojů samouk.

O její panenky mívají zájem většinou sběratelé.

„Pak také ti, co chtějí panenku darovat jako památku na Moravu nebo Česko. Panenky tak putují i do krajanských komunit do zahraničí,“ uzavírá žena.