Kliknutím zvětšíteO víkendu spolu s další malou Ukrajinkou zahrály na klavír a zahájily charitativní koncert ve Velkých Pavlovicích na Břeclavsku. V duchu myšlenky, že hudba spojuje národy.
Z ukrajinského měst Kaluš odjela Svyryda přes Polsko do Česka za matkou a sestřenicí. Bez otce, bez přítele, kteří zůstali ve válkou zkoušené vlasti. „Muže přes hranice nepustili,“ zmiňuje.
Nejdřív byla několik dní v Praze, teď už je týden u sestřenice na jižní Moravě. „Strašně moc jsem chtěla zase hrát na klavír. Umožnili mi to na Základní umělecké škole ve Velkých Pavlovicích. A najednou je i koncert,“ málem nevěří studentka.
O rodinu má obavy, i když jsou mimo hlavní boje. Nezapomene na kvílení sirén. V jihomoravském městečku naopak zněly libé tóny v menším sále, kde usedla Svyryda za koncertní křídlo a prsty jí dovedně běhaly po klaviatuře. Publiku přednesla skladby dvou ukrajinských autorů. „Kvůli výběru jsem si volala s mou učitelkou na Ukrajině, nechtěla jsem to pokazit. Nakonec jsem si užila atmosféru celého koncertu i potlesk,“ děkuje organizátorům a publiku.
Návrat na Ukrajinu
Přemýšlí o budoucnosti. „Věřím, že se brzy na Ukrajinu vrátím a hudební školu dostuduji tam. Pokud by trvala špatná situace, zvažovala bych školu tady, ve studiu klavíru chci pokračovat,“ uvádí. V Čechách se cítí dobře. „U nás se říkalo, že někteří Češi nemají Ukrajince moc v lásce. Přijetí ale bylo vřelé,“ je ráda.
Spolu se Svyrydou na koncertě vystoupila malá klavíristka Solomyia Bardaj. Přijela na jižní Moravu ze stejného ukrajinského města již čtvrtého března. „Měly jsme velký strach, chtěly jsme se dostat do bezpečí co nejdřív,“ líčí její maminka.
Rodiče Solomyi na jižní Moravě dřív pracovali, tak po začátku války zavolali známým a poprosili je o útočiště pro ženy. „Je úžasné, že tady můžu hrát jako doma na klavír. Lekla jsem se, že nemám svoje noty, ale kamarádka mamky mi správně řekla, že notový zápis je mezinárodní a že mu rozumí hudebníci po celém světě,“ usmívá se dívka.
26
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
