Po nezabezpečeném schodišti je možné se dostat až na střechu bývalého hotelu Máj. Ovšem, můžete se zřítit do otevřených výtahových šachet, zranit se o obrovské množství odpadu i trčící armatury.

Pach spáleniny a ohořelé zdi i stropy vypovídají o mnoha požárech. „Hasiči tady vyjíždějí hlavně na podzim a v zimě, když si tady místní bezdomovci zatopí. Místní když vidí kouř, tak volají, že hoří,“ uvedl policista z trojčlenné policejní hlídky, která v době návštěvy reportéra Deníku v ruině patrolovala.

Úplná uzavírka silnice z Hvězdy na Praděd platí ve všední dny od 10.20 do 15.20 hodin. Červenec 2022.
Peklo cestou z Ovčárny. Kvůli uzavřené silnici se v Jeseníkách tvoří fronty

„Násilí tady řešit nemusíme, místní bezdomovci si své spory vyřídí mezi sebou sami,“ dodal s úsměvem policista. Zatímco v některých místnostech tlejí hromady odpadků a ve výtahové šachtě se tyčí do výše několika metrů, jiné jsou vzorně zametené.

„Celkem tu bydlí 15 lidí, ale některým svinčík nevadí,“ komentoval to jeden z bezdomovců sedící bezstarostně na parapetu okna. „Máme tu nádherný rozhled, třeba na Erbenovu vyhlídku,“ liboval si. Ze střechy je dokonalý, téměř kruhový výhled na jedné straně lemovaný Krušnými horami. Zatímco on si užívá rozhledu, jiný muž v místnosti o dvě patra níže tvrdě spí. Přikrytý dekou, na starém omšelém gauči.

Kolem ruiny si často hrají také děti. Třináctiletý Sebastián prozradil, že v Máji bydlí i jeden z jeho strýců. Na otázku jak se tam dostal, odpovídá, že „prostě nechodil do práce.“

Parta nezletilých dětí, mezi kterými se objevuje i zapálená cigareta, přiznává, že si k hotelu chodí hrát téměř denně, ale dovnitř se někteří z nich bojí.

Soukromá ostuda

Obyvatele Ústí nad Labem osud hotelu trápí. Hned vedle něj, na místě další ruiny Sektorového centra, vyrostl sportovní areál. Návštěvníci hřiště jen kroutí hlavou. „Je to ostuda, takhle hned vedle hřiště. Ale pokud je to dům pořád ještě soukromý, tak s tím město asi moc nenadělá,“ myslí si Martina N., která si se synem hrála na hřišti pod vybydleným hotelem.

„Ale věcí, kterých by se dalo na tomto místě napravit je víc,“ povzdechla si. „Třeba hned za hřištěm vede nebezpečná silnice, kterou by bylo dobré přemostit nadchodem. Takhle tady lidi přebíhají a už tady byla celá řada neštěstí,“ doplnila žena.

Skládku, která v Sokolově narůstala do obřích rozměrů, zlikvidovali.
Konec ostudy obřích rozměrů. Skládka v bývalém depu v Sokolově zmizela

Hotel Máj byl dokončený roku 1988, šlo o prestižní podnik využívaný zahraniční klientelou. Původně hotel vlastnila společnost Interhotely Liberec a. s., později se dostal do Fondu národního majetku. V roce 1998 za 7,7 milionů koupil koupil podnikatel Jaroslav Houžvička. Ten ho nechal zchátrat.

Starosta ústecké městské části Severní Terasa Jaroslav Šimanovský si povzdechl, že nemůže nijak zamezit vstupu lidí do hotelu. „Jedná se o soukromý pozemek na který nemáme přístup,“ uvedl důvod. Ačkoli je dům v dezolátním stavu, tak si majitel zřejmě stále myslí, že na jeho prodeji zbohatne.

„Byť je statika domu dobrá, je zbytek je v tak hrozném stavu, že se stejně nejspíš bude muset zbourat,“ myslí si starosta obvodu. Cena demolice byla v roce 2017 odhadnuta až na 30 milionů. Dnes by to bylo mnohonásobně více.

Šimanovský prý Houžvičku upozornil, že svým nezájmem o vlastní majetek překračuje celou řadu zákonů. „Snažil jsem se nabídnout celou řadu řešení včetně společného hledání investora. Je ve všeobecném zájmu, aby se buď budova začala smysluplně využívat, nebo se místo zásadně proměnilo. Jde o 8 100 metrů čtverečních plochy, která teď leží zcela mez užitku,“ vysvětloval Jaroslav Šimanovský.

Bílinskou ulici Maxe Švabinského a okolí trápí řada potíží.
Nedobrá adresa: Nejraději bychom utekli, říkají lidé z problémové ulice v Bílině

Barabizna bývalého hotelu je nebezpečná i svému okolí. Riziko zranění je velké. Začíná téct do střechy, hrozí zrychlená koroze kovových armatur i degradace betonového skeletu. „Je jen otázkou času, kdy začnou odpadat kusy betonu, které mohou kolemjdoucí zranit. Majitel objektu je ze zákona povinen svůj objekt zabezpečit proti vstupu nepovolaných osob. Ovšem bohužel je budova stále volně přístupná,“ kroutil hlavou Šimanovský.

Bylo tam krásně

Na dobu, kdy byl Máj plně funkční, vzpomínala Naděžda Gutzerová. V roce 1993 v Máji absolvovala školení týkající se životního prostředí. „V rámci pomoci ze „západu" tehdy působili v Severočeském kraji Američané a poskytovali poradenství. Zajímavé na těch akcích bylo, že téma bylo odborné, ale účastníci byli lidi z úřadů, státní správy, samosprávy, odborných ústavů a nevládních organizací. Důležitá byla diskuse mezi různými skupinami, což jsem později už nikdy nezažila,“ dodala botanička z Chrudimi.

V současnosti nic nenasvědčuje tomu, že by se ruina hotelu prodala nebo zbourala, takže „brownfield“ bude dál hyzdit Severní Terasu.