Výrazně a exoticky vybarvená žluva hajní je pro mě trochu tajemný pták. Podobně jako kukačku je snadné ji zaslechnout a podle hlasu poznat, ale těžké spatřit. Je plachá, hnízdí vysoko k korunách stromů a většinu dne tam také pobývá.
Žluva je velká jako kos, ale barevností připomíná papouška. Lépe řečeno sameček - ten je výrazně žlutý, s černými křídly a pirátskou páskou přes oči. Zato zelenošedá samička je, jak už to u ptáků bývá, méně nápadná, aby byla na hnízdě maskovaná. Žluvy v květnu přiletěly z daleké střední a jižní Afriky a hned se začaly ozývat svým výrazným flétnovým hlasem. Jejich zpěv býval přepisován slovy "kdyby ho bylo" (a lesníci si prý k tomu přidávali "to by se pilo"), ale já si ho překládám jako "týýýjo týýjo" a žluvu tak mám za ptáka, který se pořád něčemu diví. ?
Obývají hlavně světlé listnaté lesy, ale i zahrady a parky v nižších nadmořských výškách - to asi aby ten teplotní šok po příletu z tropů nebyl tak velký. Proto se jim u nás na Znojemsku líbí. Mému foťáku ale pořád unikaly… Tento týden mě na procházce doprovázel jejich druhý typický zvuk, takové výstražné skřípavě chraplavé vykřiknutí. Žluva se však ne a ne ukázat. Marně jsem vzhlížela do korun olistěných stromů. Slunce mě oslepovalo, krk jsem si mohla ukroutit, ale ptáci jako by si ze mě dělali legraci a hráli si na schovávanou. No nic, šla jsem dál, ke koukání toho bylo všude kolem spoustu…
Po čase se pokřikování přiblížilo a já žlutého žluvího samečka zahlédla. Popolétal mezi stromy, neváhal na chvíli usednout o něco níž, aby mě navnadil, a zase se skryl na dalším stromě. Když jsem se zastavila, vrátil se pro mě, vykřikl a znovu odletěl o pár metrů dál. Zkrátka jako by si hlídal, jestli jdu za ním. Jako by se mě snažil odněkud odlákat. Žhavila jsem zoom na svém malém fotoaparátu a těšila se na pěkný snímek. A najednou se asi dva metry ode mě zvedl ze země mladý orel mořský. Ani nepípl a po několika mávnutích mohutných křídel byl v nedohlednu. Žluvák se po mně ohlédl, zmizel a mně na rtech zůstalo jen udivené: "Týýýjo, týjo."
A tohle jsou ta malá dobrodružství všedního dne. Jděte ven a zažijete je taky.
VERONIKA KRÁLOVÁ
domavpodyji.cz