Místní rozhlas hlásí, že obvodní lékař není v práci, a tak se do boje s virem pustili mladí zdravotníci s vakcínou. Ale přiznávají, že „Koronavir sviňa je, když tě chytí, zabije“. K tomu kůrovec zničil obecní lesy a před těžaři prchají zmutované houby v lidské velikosti. Za pomoci neziskové organizace „Pomozme migrantům - houby do každé rodiny“ hledají u místních domů nová místa k životu. Nesetkají se s přijetím, naopak na invazivní houby útočí stará houbařka s hůlkou, postřikovačem a křikem: „Na houby vysemeňující se ve vesnici použijte bič, rum a slivovici“. Přesto houby pokryly obec svými výtrusy včetně tisíců malých embryí. O ty se jako o hračky hlásily děti diváků a jedlou variantu z perníku ihned smlsly.

Bílá tma ze sněhu a zamotaných mumií

Jako v dramatu režiséra Čápa si mohli připadat diváci v pikáreckých ulicích. Vedle mladých lékařů s virem dominovala bílá barva skupinám sněhových vloček s krásnými kostýmy včetně dětských vloček jejich ratolestí a podobně i mumiím kolem pyramidy. Trošku v rozporu byla hesla vloček: „Sněží, sněží, padá sníh, budeme pít jenom čistý líh“ a „Přichází vánice, nepropadneme panice, ať žije slivovice“. Té též holdovaly babky s židličkami a stolečkem, které dodraly bílé peří a slavily doděrky. K idylice sněhu se hodila i skupina rybářů se skutečnými vánočními kapry pro obyvatele obce a hosty. Celý vůz plný hesel, která doplnila i lidová poezie: „Na Morave plávaly hovná tri, ľudia si mysleli, že sú to ondatry“.

Také alegorické vozy mumií byly celé popsané, co heslo to perla. Jejich služby byly rozsáhlé a mimo jiné měli různé cenové nabídky na balzamování dle životnosti, např.vzor „Egypt 3000 let“, „Lenin 100 let“ a nejlevnější byl vzor „5 let“ dle prvního dělnického prezidenta. Mnohem živější, jak ležící mumie na ulici, bylo roztančení a roztleskávačky s krátkými sukýnkami. Skupina Buď fit nabádala k pohybu mnoha hesly třeba „Slivovice, bůček, běhání před virem nás ochrání“. Zoubková víla hledala mléčné zoubky u dětí hezké cikánky a též u dorostu, který se tlačil k vojákům do vrtulníku. Pilot Jarda již loni překvapil s tankem a letos vysoko nasazenou laťku ještě překonal.

Ostatků se v součtu všech, tedy i jen krátce účinkujících a muzikantů zúčastnilo 105 lidí, a pokud započítáme i budoucí potomky nastávajících maminek, tak ještě minimálně o čtyři více. Vše pak končilo v noci v kulturním domě a před nastávajícím půstem si podobně jako rybáři vypůjčím na závěr sloku z moravské tvorby: „Na konci fašaňku, kdo nemá galánku, už ju mět nebude, protože púst bude“.

Petr Broža