Dnes už si jenom obtížně dovedeme představit tu pestrou podívanou, která poutě provázela po celáu plynulá tři století. Naše doba si slavnostní atmosféru svatojánských poutí zaměnila za povinnou účast v barevném světě kolotočů a dalších světských atrakcí, a tak si jen málokdo vzpomene na tradice svých předků.

Před čtyřmi lety se skupina organizátorů a členů folklorních souborů rozhodla znovu navrátit alespoň jednou do roka žďárským svatojánským poutím atmosféru původních lidových slavností. Když tuto iniciativu přijala za svou také farnost sídlící ve Žďárském zámku, bylo rozhodnuto.

Na polské Grabarce jsou tisíce křížů, věřící sem přinášejí další a neustávají v modlitbách.
Tisíce křížů i léčivá studánka. Tohle je Grabarka, hlavní poutní místo v Polsku

Dva úspěšné ročníky se podařilo uskutečnit před kovidovou pandemií, třetí se konal letos, v den třístéhovýročí vysvěcení poutního kostela na Zelené hoře, ve svátek svatého Václava. Tento světec byl nejenom patronem české země, ale také opata Václava Vejmluvy.

K účasti na pouti i k následnému vystoupení v prostorách ambitu se přihlásilo jedenáct folklorních souborů. Stejně jako před stoletími přijely z obou stran hranice. Jenomže tradiční očekávané krásné václavské časy se poněkud opozdily. Několik dnů před slavností bylo chladno a deštivo. Všichni tedy uvítali možnost uspořádat svoje představení pod střechou. Jenomže na Zelené hoře je střecha jenom jedna. Střecha poutního kostela. Když se tedy v dopoledních hodinách vydal dlouhý pestrobarevný průvod za doprovodu dechové hudby z klášterní baziliky na kopec, nemuseli se poutníci bát deště. Všichni se vešli do přívětivého a nádherně opraveného barokního prostoru.

Barokní sýpka ve Velkém Meziříčí hostila Dny otevřených ateliérů.
Jedinečné spojení barokní architektury a současné tvorby. Sýpka hostila umělce

Po lidové mši svaté a milých slovech kazatelů se poutní kostel rozezněl lidovými písněmi a tanečními kreacemi. Každý se chtěl předvést a ukázat to nejlepší, co umí, a co v Santiniho barokním prostoru dobře vyzní. Podle slov účastníků nikdo nelitoval času, ba právě naopak. Vystoupit přímo v památce UNESCO, v Santiniho poutním kostele, všichni považovali za čest a mimořádnou poctu.

Poděkování patří všem účastníkům i pořadatelům, spolupracujícímu Sdružení horáckých folklorních souborů, vstřícným otcům kněžím a především svatým Janovi a Václavovi. Vždyť to, co se ještě v předvečer jejich svátku zdálo takřka marností, se proměnilo ve svátek radosti a celodenního milého svátku.

Stanislav Růžička, Spolek Putování za Santinim

Celé fotoalbum z pouti najdete ZDE, další tvorbu fotografa Pavla Černého ZDE.