V loňském roce covid neumožnil plnohodnotný masopustní průvod, ale tradice přerušena nebyla. Letos se v poslední chvíli Pikárečtí pustili do příprav a podařil se opět průvod s téměř stovkou účastníků. Nespočet dětí v průvodu ukázal, že v generacích bohatých na úspěšné ostatkové nadšence se rodí mnoho následovníků, což vzbuzuje oprávněné naděje na budoucnost tradičních Pikáreckých ostatků.

Ani letos to nevzdali zástupci ročníků nad 60 let. Třeba Hejkalové, stěhující se do vsi, protože kůrovcem jim padly lesy. Všude seli smrků semínka, aby měla kde rodit Hejkalovic maminka. Navíc aktuálně hejkali v dědině: „Odprejskni, Putine."

Podobně vyjádřila názor stužkami v modrožlutých barvách největší skupina „Veselí stěhováci". Jakmile starosta předal maškarám vládu nad obcí, Stěhováci zvolali „Starosta je borec, máme na něj koberec“ a už ho zamotali do koberce. Také stěhovali světničku, když předtím vybrali ledničku. Stěhovat postel je prý práce tvrdá, obzvláště, když muž se ženou ji zrovna používá. Odstěhovali psovi boudu, chtěli za to zlata hroudu, naopak prý zdarma odstěhují Putina, předtím mu však něco uříznou. Účtovali i v naturáliích, a tak za menší svini odstěhovali tchyni a když dostali kapku, odvezli zdarma babku.

Po obci plula loď skupiny „Pod Vodníci, s.r.o.“, symbolicky s žlutomodrou palubou. Kompletně vybavený tým potápěčů všech pohlaví včetně dětí - malých potápek. Navzdory svému názvu dávali přednost jiným tekutinám, když hlásali „Až se z hlubin vynoříme, slivovici naklopíme“, „Z neoprenu vylejzáme, jen když flašku otvíráme“, „Kyslík v bombách nemáme, zato pivo z nich chlemtáme“.

S odkazem na místní rybník Kuchyně sdělili, že „My v Kuchyni rybaříme, ale ryby nevaříme“ a tamní lochnesce vzkázali, že „Potápěč je kámoš, ne žrádlo“.

Podle množství účastníků by měla následovat Sněhurka, ale i když plný počet trpaslíků neměla, byly ty dětičky krásně oblečené a milé.

Děti dominovaly i v dalších skupinách, třeba jako zelení mužíčci v létajícím talíři, taženém čtyřkolkou. Když jsem do vesmírné lodi nakukoval, srdnatě talíř bránili automatickými zbraněmi.

Naopak velký byl modrý mimozemšťan s dvěma páry rukou, který se na Zem dostal se skupinou malých kosmonautů přitulených ke kapitánce z NASA. Oslnili pracně vytvořenými kostýmy. Naopak žlutou barvou dominovaly pěkné kostýmy dvou dívek, představujících smajlíky. Velký zájem byl o pouťová štestíčka, která rozdávaly děti a jejich mamka a babička.

Dorůstající děti zastupovaly čtyři dívky smrtky, které si daly s líčením obličeje natolik záležet, že z té věrohodnosti šel strach. Chlapce zase zastupovali hokejisté nejen v pikáreckých barvách, ale i v reprezentačním dresu.Také dospívající chlapci šli v čele průvodu jako stárci a v patách tradičně s dechovkou Bobrůvanka s kapelníkem Pavlem Krejčím.

Vracím se ke starším, ale ne zas tak dlouho dospělým, protože buď již měli po svatbě, či ji teprve plánují. V Pikárci trampovali a především tančili, zpívali známé písně táborových ohňů, energie a krása tohoto mládí z nich přímo vyzařovala.

Zato eleganci monarchie a první republiky předváděl osamělý jezdec na velocipédu s vysokým kolem. Pravidelně k nám jezdí z Jívoví a zaslouží si náš obdiv.

Až na závěr si dovolím zmínit otce se synem, jinak kapelníka Pikardů, protože byl opět tak akční, že ho museli vidět všichni diváci, kterých se sešla spousta včetně těch z Nového Města a Prahy. Syn, jinak krotitel Hanz, vedl na provazu otce - medvěda Karla. Přestože Hanz měl nápis „Drezúra zvířat od blechy až po slona“, tak Karel řádil jak při tahu lososů. Nejenže žongloval s míčky, stavěl se na přední nohy i hlavu, ale s kdekým se dostával do konfliktu a co chvíli se váleli po asfaltu, jehož barvu kopírovala obloha v posledním úseku obce. Ani hajný s hajnou a puškou ho nedostali. Noc pokračovala tradičně v kulturním domě, kde Bobrůvanku vystřídala folková a country kapela LitrPůl.

„hejkal" Petr Broža