Malý Ježíš se sice s největší pravděpodobností pod citrusy nenarodil, ale úplně nemožné to nebylo. Citrusy se z jihovýchodní Asie ve větší míře rozšířily do Středomoří až později, ale jeden druh už tu tehdy byl. Jde o citroník médský či perský, dnes nazývaný cedrát. Písemné záznamy o něm zanechal zakladatel botaniky Theofrastos již kolem roku 313 př. n. l.

Betlém mezi citrusy. | Video: Petr Broža

Dále se ví, že plod cedrátu – židovského Etrogu – byl vyražen na mincích z doby Šimona Makabejského (66–70 n.l.). Další učenci tvrdí, že ho vysadili v Řecku oddíly Alexandra Velikého ve třetím století př. n. l. Židé měli cedrát jako svůj symbol, o čemž svědčí kresby a nápisy v římských katakombách. Dle Flaviuse znali Židé cedrát již v dobách pobytu v Egyptě. Při exodu Židů do Zaslíbené země dle tradice sám Bůh označil v přikázání Mojžíšovi cedrát jako jednu ze čtyř rostlin na rituální používání během svátku Sukkoth (část bible Leviticus 24–40). Podrobněji v mém článku pro časopis Citrusář.

Židovský cedrát je dost nebezpečně trnitý a tak ovečky by ho nad chlévem těžko pokousaly. Ale samozřejmě přiznávám, že spíše „přání otcem myšlenky“ neboli „lidé rádi uvěří tomu, čemu uvěřit chtějí“, jak latinsky „libenter homines id, quod volunt, credunt“ prohlásil Gaius Julius César.

Petr Broža