V souvislosti s pandemií a karanténou s „COVIDEM 19“ se v poslední době hodně děkovalo a také odměňovalo. Ve výčtu těch nejzasloužilejších se nejčastěji samozřejmě vyskytovali lékaři, zdravotní sestry a vůbec všechen zdravotní personál, policie – ať už státní či městská, hasiči a vlastně celý integrovaný záchranný systém, do kterého se v poslední době zapojují i speciální složky celní správy.

Ale domnívám se, že ocenění by si zasloužili také prodavači v supermarketech, ale i v malých obchodech, které často provozují naši spoluobčané vietnamské národnosti. V mnoha případech přispěli zejména v začátcích karantény i hmotně, zejména ve výrobě roušek. Trochu v pozadí s poděkováním zůstala řada dalších profesí, bez kterých bychom velice těžko toto složité období zvládali. 

Ty, na které jsme zapomněli –  jsou například popeláři a pracovníci spaloven, skládek, kteří po celou dobu plnili a nadále plní své povinnosti a pravidelně sváželi a sváží a likvidují odpad. Domnívám se, že v souvislosti se zmiňovanou pandemií obrovským způsobem narostlo množství odpadu zejména v nemocnicích či  sociálních ústavech, což jsme si ani neuvědomovali, a že tento odpad musí někdo odvézt a ekologicky zlikvidovat.

V té souvislosti se mi vybavil zážitek z francouzského přístavního města Marseille – druhého největšího města Francie s takřka milionem obyvatel.

Dostal jsem se tam docela náhodou před několika lety. Využil jsem příležitosti k prohlídce přístavu a vyjel si lodí na ostrov – pevnost If, kde trávil svůj vězeňský pobyt podle spisovatele Alexandra Dumase sám Hrabě Monte Christo.

Byla to krásná projížďka po moři za krásného slunečného počasí. Prohlédl a prošel jsem si celou pevnost a došlo i na koupání, i když se v této lokalitě koupání moc nedoporučuje. Odpoledne jsem se vrátil lodí zpět do přístavu a vzhledem k časovým možnostem jsem se ještě prošel městem.

Fascinovaly mne v ulicích centra metropole hromady plastových pytlů se silně zapáchajícím odpadem. Nechápal jsem, co se zde děje. Posléze jsem zjistil, že pracovníci „technických služeb“ města Marseille už několik dnů stávkují a tak se odpad hromadil v ulicích před domy, obchody a restauracemi. 

Uvědomil jsem si důležitost této služby, kterou bereme jako samozřejmost. Myslím, že se tedy sluší poděkovat i dalším profesím a nejen popelářům, které zůstaly tak trochu ve stínu za výše jmenovanými, ale že bez nich bychom pandemii také těžko zvládali.

Takže milí popeláři a další pracovníci tohoto oboru, přijměte naše poděkování alespoň touto cestou. Velice si vaší práce považujeme.

VÁCLAV ADAM