Další vycházku Prahou jsem začal zase na Václaváku. Podívám se k soše knížete a říkám si „Svatý Václave, tys to ho už zažil…“ a pak jsem vyrazil podívat se, co dneska zažiju já. Sotva jsem ušel pár kroků, koho nevidím: nějaké děti se svými vedoucími nebo učitelkami, všechny děti samozřejmě s reflexními vestami. Vypadaly jako Včelky Máji na výletě!

Jdu dál a vidím, že jsme opravdu na Václavku, i ti žebráci tu jsou pořád. Pokračuji dolů k Jungmannovu náměstí a dál na Národní. Na jednom podniku vidím banner připomínající doktorku Horákovou, zavražděnou komunisty, na to nesmíme zapomínat. Těch vzpomínek je po cestě víc, třeba když jde člověk kolem takové jazzové klasiky, jako je Reduta. Když procházím kolem Národního přemýšlím, kolik tudy prošlo osobností, vzpomněl jsem si hned třeba na mistra Ladislava Peška, to bylo někdy v roce 1969, pořád ho vidím, jak vyšel z budovy v zimní chumelenici a s kulichem na hlavě čekal na ostrůvku na trmavaj.

Zpátky do přítomnosti. Zase potkávám žebráky, vidím známé tváře, třeba jednu Rumunku vídám už roky, když není na Národní, potkám ji v Kaprovce. Mezitím dojdu k nábřeží a vidím, že jsou tam filmaři.  Než mě odežene ostraha, stihnu si vyfotit a prohodit pár slov s paní Sabinou Remundovou, byla velmi příjemná a ochotná a pozdravuje do Znojma, rád vyřizuji!

Když už mluvím o starých známých, samozřejmě jsem se zase zastavil u těch obrovských batolat od pana Černého, mám je moc rád. Nemohl jsem vynechat ani procházku po Kampě. Na Čertovce všechno v pořádku, Lennonovu zeď už dneska žádná StB nezamalovává, jen v Lennovově pubu se zrovna nikdo na oběd nezastavil. Nahlédl jsem ještě do muzea paní Medkové, u Werichovy vily a pokračoval na Malou Stranu.

Díval jsem cestou, jak se daří hospodským. Třeba U Malířů, tam to zná každý snob, šli s cenami dolů. Já jsem se zastavil na jednu plzeň U Zlatého hada, a byla jen o pár korun dražší než ve znojemském Corse, měl jsem radost. A třeba v Karlově ulici jsem viděl, že v čase oběda, už bylo v restauracích plno.

Cestou zpátky jsem se zastavil u orloje na Staromáku. Už tam zase stáli turisté a čekali na apoštoly, chyběla tam sice Asie a Jižní Amerika, ale za mně dobrý.

Vracím se na Václavák, na chodníku si dám ještě jeden Prazdroj, tentokrát za 49 korun. Pak si ještě říkám, že zajedu do Holešovic na Světovou výstavu kosmonautiky. Zjišťuju ale, že už je málo času nestihl bych si ji pořádně prohlédnout. Tak zase někdy příště!

ZDĚNEK GAJDŮŠEK