Historická freska ukázala nejen charakterové vlastnosti francouzského vojevůdce či britského premiéra, ale i obyčejné lidské štěstíčko. Autor v muzikálu spojil skutečné postavy se smyšlenými a vytvořil jedinečnou historickou rekonstrukci návštěv Brna oběma hrdiny i skvělou podívanou nejen pro oko ale i duši diváka díky neexistujícím postavám.

Byla Churchillovým štěstím opravdu jen dáma v rudém oslnivém hávu jako jeho sen, ze kterého se budil, kdy sebou neklidně házel na posteli a nahlas se ptal na její jméno? Bylo to jeho opravdové štěstí? Tuto otázku si položil leckterý divák v úvodu představení.

Postavy a jejich charakteristiky

Napoleon (Milan Němec) v dvojroli jako legendární vojevůdce a Bonaparte, podvodník.

Monsieur Bonaparte je umělecké jméno, impresário, který neprozradil své skutečné příjmení, chce oslnit svoji férií Alchymie štěstí nejen publikum, ale i anglického ministra, budoucího premiéra a pozve ho na její slavnostní uvedení na scénu. Podle impresária právě bitva tří císařů u Slavkova dokladuje Napoleonovo četné vítězství i štěstí v bitvách následujících.

Policejní ředitel, Franz Walek (Petr Halberstadt), sice spíše ouřada, než detektiv, ale skutečná dobová postava s manželkou, coby policejní zapisovatelkou, neudělali téměř nic pro nalezení zmizelé ženy Churchilla, milované Clementine.

Proto brněnská redaktorka Agáta Wiedermannová z časopisu pro ženy (Barbora Goldmannová) a zároveň smyšlená postava, se rozhodla, že Churchillovu manželku najde pomocí tehdejší brněnské galerky a zavede proto Churchilla do hostince „šesté“ cenové skupiny, kde se málem několikrát strhla rvačka, které redaktorka zabránila, právě když vytáhla a připomněla, co by argument kdejaký prohřešek na štamgasty z brněnského podsvětí. Za to jí slíbil Velké Žanek, král brněnské galerky a zároveň smyšlená postava (Patrik Bořecký), že jí pomůže v pátrání po zmizelé premiérově ženě, Churchill, (Kristian Pekar), ministr obchodu Jeho Veličenstva v době své návštěvy Brna na Hradě Veveří v roce 1908.

Jeho moudrá manželka Clementine Churchillová (Marta Matějová) hned v prvním dějství i dialogu s Leošem Janáčkem (Lukáš Janota) navrhla hudebnímu skladateli, že bystrý posluchač jistě ocení jeho novou operu, která by mohla být se zvířecími představiteli a tématikou. Skladatel si totiž postěžoval, že jeho opera Její pastorkyňa podle skladatelových slov téměř propadla u kritiků a nedošla uznání. Toť málem prokletí všech českých géniů, nejen hudebních, že jejich dílo se stane slavné spíše v zahraničí nebo až po jejich smrti v naší rodné zemi.

V závěru muzikálu Churchill uznal, že skutečné štěstí je jeho žena, což si uvědomil až při jejím záhadném zmizení a na závěr muzikálu zazní slavný Churchillův projev z června roku 1940, ale s brněnským povedeným dovětkem v hantecu.

Churchillův tajemník, Archibald Christie (Libor Matouš) hlásí Churchillovi v úvodu jednou zrána: „Hitler, ten čalouník a zneuznaný malíř podobizen poslal skicu, či spíše návrh na vypořádání válečného konfliktu. „Bylo by lepší, pro svět kdyby jen maloval své skicy a dál se věnoval jen figurální malbě,“ dodal jeho pán a významně podotkl, že je důležité znát své nepřátele.

Hitler, coby student Dolfi (Marek Hurák) se pak objevuje v závěru muzikálu, hlásící se na Akademii výtvarných umění čeká na Hlavním nádraží v Brně na vlak jako ještě hitlerjugend, pochopitelně v hnědém stejnokroji, ale s moravskými ornamenty, což mohlo být chápáno jako narážku na část německého obyvatelstva v Brně, zvláště na ty, kteří později kolaborovali s Němci. Spolu se studentem stojí na nástupišti a čekají na rychlík na Vídeň ještě Mussolini (Daniel Rymeš), Miklós Horthy, zástupce Maďarského království (Rastislav Gajdoš nebo Stanislav Slovák), Fritz Haarmann (Dušan Vitázek), Vladimír Iljič Lenin (Marco Salvadori).

Galerka z podsvětí v přestrojení naštěstí strůjce spiknutí a zároveň impresária Bonaparta odvleče přímo z jeviště jeho nepovedené férie.

Diktátory se bohužel nepodaří zadržet, uprchnou do Vídně, Churchill s tajemníkem doběhnou pozdě na perón, protože Archibald hledá Hlavní nádraží i na dalším místě, protože se dočetl, že bude přemístěno. „Moc čtete,“ vyplísní ho za to Churchill.

Režisér, scénárista, dramaturg, hudební nastudování

Pod režijním vedením Stanislava Slováka je autorem scén Jaroslav Milfajt spolu s hudebním nastudováním Karla Cóna a dramaturgií Jana Šotkovského, vznikla světová premiéra muzikálu, v němž se setkají v Brně významné osobnosti v prostoru a čase, což umožnilo jeho nadčasové pojetí a možnostmi fabulace.

Nutno vyzvednout i tvůrkyni kostýmů (Andrea Kučerová), její znázornění domnělého Churchillova štěstí, dívky Fortuny (Alžběta Janíčková) tančící v úvodu muzikálu a objevuje se v jeho snech, v červených rozevlátých šatech s nevinným a přesto magickým pohledem byla okouzlující a svým tancem jen podtrhla svoji ženskost, eleganci i inspiraci k velkým Churchillovým činům. Promyšlená světelná kompozice se střídavými obrazy světla, stínu či tmy jen dotvářela skvělý dojem z představení.

Vtipné narážky na stěhování nádraží, stejně jako popletený policejní prefekt skvěle bavili obecenstvo, které to dávalo najevo upřímným smíchem i vděčným potleskem během celého představení. To bylo přímo grandiózní, ovace neměly konce na závěr premiéry muzikálu a obecenstvo několikrát vyvolávalo neutuchajícím potleskem všechny účinkující, kterým se po právu dostalo nejen květin pro dámy, ale i pozornosti pro mužské představitele v dárkovém balení.

V příběhu se mísí břitká satira, smutná pravda i nadsázka, skutečné dějinné události se smyšlenými příběhy a postavami, které jsou vtipně karikovány, takže se z nich místy stávají kreatury.

Pravdy a mýty o štěstí dvou hlavních hrdinů

„Nauč se poslouchat, budeš umět vládnout“ pravil Solón, aténský zákonodárce, 638-558 př. n. l. Napoleon jen málo naslouchal svému lidu, dával přednost své sebestřednosti a roli diktátora sobě vrozené, a naslouchal též své druhé manželce o mnoho let mladší Marii Luise Habsbursko-Lotrinské, rakouské arcivévodkyně, která se po sňatku s Napoleonem I. stala francouzskou císařovnou. „Díky“ právě této ženě a její kráse ale i nenasytnosti a chamtivosti ho štvala do dalších válek, nezůstal na Elbu, ale definitivně skončil, i kvůli značné vyčerpanosti jeho již tak prořídlé armády i porážky v bitvě u Waterloo, až na ostrově Svaté Heleny jednou provždy.

Ano, jak mnohokrát historie a nejen u státníků ukázala, je to tak. Plně to vystihuje francouzské přísloví Cherchez la femme, Za vším hledej ženu, jehož autorství je připisováno kardinálu de Richelieu i Alexandru Dumasovi staršímu.

Naproti tomu Churchillova milovaná Clementine, u které se snoubila téměř antická krása s laskavostí, naplňuje doslova citát Františka Hrubína: „Každá žena má moc učinit krásným a hodným toho, koho miluje.“ Její laskavost a důvtip, nejen půvaby, proto okouzlily Winstona Churchilla natolik, že ji nejen pojal za manželku, ale naslouchal pozorně i jejím názorům na premiérovy osobnosti či události kolem něj. A právem seznal, že její přítomnost po jeho boku, je pravým štěstím.

Lenka Sedmíková