POMOC BYLA NEZIŠTNÁ 

Občan Cikháje Adolf Roučka řekl: „Bartoš (řídící učitel) byl prvním v Cikháji, který ve dřevníku schovával francouzské zajatce. U něj se také za války schovával spisovatel Petr Křička… U strýce Bukáčkovýho byli Jugoslávci, Poláci, Rusové. Pamatuji se jak měli hrozně omrzlé nohy. U Bukáčků je ošetřovali, spali u nich a pak je vezli do Škrdlovic a do bunkru pod Tisůvku..“ Za významný podíl na odboji v Cikháji byl zatčen, mučen a odsouzen k trestu smrti.

Obrázek tehdejší Cikháje
Připomeňme si některé aktivity a prožitky občanů obce Cikháj ve 2. světové válce

Občanka Cikháje Zdeňka Ptáčková řekla: „…Manžel mně kradl máslo, sádlo, chleba a někam to nosil. Potom převážel na trakaři a na sáňkách chlapy, kterým omrzly nohy. Vozil je do bunkrů pod Tisůvku a do Škrdlovic….“ Rudolf Ptáček byl zatčen gestapem a vězněn v Jihlavě, odsouzen k trestu smrtiKosefu.

Občané Cikháj pracovali na svém uvědomění. Osvojovali si faktory, které měly škodit německému týlu, přispívat k bojové a politické aktivitě, připravit v obci ozbrojené povstání. Drobnými akcemi zanášeli mezi členy protektorátního aparátu a mezi německé obyvatele nejistotu. Partyzánům poskytovali úkryt na půdách, ve stodolách, zajišťovali stravu, prali prádlo, zašívali oděv, budovali zemljanky. Velkou úlohu ve zpravodajské činnosti měl hajný Karel Jaitner. Z pověření partyzánského vedení navázal kontakty s protektorátním policejním velením v Novém Městě na Moravě Předpokládá se, že sehrál velkou roli v záchraně obce Cikháj dne 1. května 1945. Obec byla totálně obsazena německými vojsky a hrozilo její vypálení. Díky jemu odešli partyzáni v předstihu z Cikháje.

Sourozenci Karel a Karla Jaitnerovi z Cikháje
Aktivity a prožitky občanů obce Cikháj ve 2. světové válce, 2. část

PRVNÍ KONTAKTY S PARTYZÁNY

Prvními, kteří v předstihu dorazili do obce, byli rozvědčíci zpravodajsko-diverzního oddílu Zarevo, posléze členové štábu partyzánské brigády M. J. Hus, dále členové oddílu Vpřed, Kirov, Jan Kozina.

Občanka Cikháje Marie Beránková ve svých vzpomínkách mj. napsala: „Pracovala jsem jako dělnice v lese. Náš domek byl u lesa, vzdálen od vesnice asi ½ kilometrů. V listopadu 1944 k nám přišli ruští partyzáni z oddílu majora Faustova Zarevo, později z brigády M. J. Hus, majora Fomina. Poskytli jsme jim ubytování, stravu, praní prádla. Můj otec a já jsme byli pověřeni podáváním zpráv o pohybu Jagdkomanda a německého personálu ve zdejšími lesním revíru. U nás byla několikráte umístěna vysílačka. Dne 4. ledna 1945 obstoupilo náš domek a obec asi 300 německých vojáků, kteří zatkli mého otce a mě, vyhnali matku s dětmi z domku a domek i s příslušenstvím zapálili. Mě a otce odvezli na gestapo do Jihlavy, kde jsem byla při výsleších týraná, abych prozradila místní občany, kdo spolupracuje s partyzány. Nikoho jsem nevyzradila a nepřiznala spolupráci s partyzány. Byla jsem odsouzena na dva roky vězení. Domů jsem se vrátila koncem května 1945…“

Philomena Franz (1922) je také autorkou knihy pohádek, sbírky poezie a dvou svazků drobných úvah a skic. Za neúnavné připomínání holokaustu, práci s mládeží a šíření smířlivého postoje byla několikrát oceněna, a to Záslužným řádem Spolkové republiky Němec
Lidé si připomenou holokaust u „cikánského tábora“ v Hodoníně u Kunštátu

V knize „Útěk na návrat“ náčelník štábu brigády M. J. Hus Miroslav Pich „Tůma“ mj. píše: „…Přes den jsme přespávali u Josefa Vajse v Cikháji. Čtvrtého ledna 1945 hospodyně vyprala všem partyzánům prádlo a k polednímu, když již se celá skupina probudila, zjistily stráže pohyb nepřátelských rojnic ve směru k Vajsovu domu. Okamžitě vyhlásili poplach, partyzáni chytili vyprané svršky do ruky nebo je mokré navlékli na sebe a utíkali kvapem do lesa….Když nacisté v domě nikoho nezastihli, zapálili domek…“

Občanka Cikháje Věra Moravcová mj. řekla: „…Po druhé když do obce přijeli Němci, tak jsem s maminkou u Vajsů drala peří. V poledne maminka řekla, že půjdeme domů. Jak jsme vyšli ze dveří okamžitě k nám k nám přistoupili Němci a nechtěli nás pustit. Tloukli do dveří a zabraňovali našemu odchodu. Potom Němci přivedli starostu obce Litochleba. Ten je přemluvil, že nejsme od Vajsů, aby nás nechali. Za další okamžik řekli, že chalupa bude vypálená. Nechtěli dovolit, aby si něco z chalupy vynesli. Starosta opakovaně žádal a prosil, aby tak nečinili a věci jim nechali vynést. Chalupa byla v plamenech a my prožívali velkou bolest. Starého Vajse a paní Beránkovou gestapo odvezlo.“

Poslední srpnový víkend si lidé v Rosicích užívali akci nazvanou Zámek v obležení. Nahlédnout mohli i do krytu.
Do krytu? V Rosíicích pod zámek. Nahlédněte s námi do vzácně otevřených míst

Občanka Cikháje Božena Bukáčková mj. řekla: „…Viděla jsem jak starýho Vajse a Beránkovou vedli Němci odpoledne k silnici a odváželi je pryč. Vzpomínám i jak zavřeli Karlu Jaitnerovou. Všichni jsme ji litovali. Oni by ji Němci určitě popravili…“

RUDOLF HEGENBART