Podle nadšenců je na to nyní pravý čas. „Spousta vleků již neexistuje nebo jsou k vidění pouze zbytky. Příběhy o jejich vzniku a fungování často pamatují už jen pomalu devadesátiletí důchodci. Když odejdou a zmizí i zařízení ze svahů, vzpomínka na tisíce hodin dřiny dobrovolníků, kteří se často o jejich vznik zasloužili, nenávratně zmizí,“ říká Šedo.

Hledání informací vyžaduje většinou mravenčí práci. „Lidé mají třeba doma na půdě spoustu materiálů a fotek, ale mnohdy se k nim dostáváme složitě. Třreba když oslovujeme obecní úřady nebo místní sportovní kluby, často nám neodpoví. A zase jsou případy, kdy neexistuje jediná fotka vleku. Najdou se sice stovky až tisíce fotek svahu a lyžařů, ale vlek není ani na jedné," tvrdí Šedo.

Nejvíce vleků zatím dvojice zmapovala a popsala v místech, které znají z dětství. V dalších oblastech jsou vděční za každou pomoc. „I proto jsme naši práci začali zveřejňovat na webu a sociálních sítích. Jsme vděční, pokud nám lidé dodají informace, tipy či fotky,“ poznamenává Šedo.

Tradiční masopustní veselice na jižní Moravě, ilustrační foto.
A jak slavíte masopust vy? Posílejte nám fotky

Z jihu Moravy zatím detailně popsali tři vleky, V Boskovštejně, Ruprechtově a Strážnici a pracují na dalších. Většina vleků, o kterých píší, vznikala v šedesátých letech. „Hodně rozšířené byly vleky s přenosnými kotvami, které si lyžaři pak odnesli domů,“ zmiňuje Kledrowetz. Občas narazí i na skutečné lahůdky, třeba vlek lomený doprava na Soláni.

Drobné vleky podle mužů zanikly nejen kvůli počasí, které vyhání lyžaře z níže položených míst. „Kvůli množství investic, které provoz vleku vyžaduje, je v menších obcích udržují už jen nadšenci. Nyní jsou také velmi přísná bezpečnostní pravidla na fungování vleku, mnoho těch původních by dnes neobstálo. Často o nich i pamětníci mluví sice s nostalgií, ale zároveň přípomínají, jak se na nich báli jezdit,“ říká Kledrowetz.