Padesát pět let, téměř dvojnásobný počet kilo a před sebou nejméně sedm set kilometrů na 22 dnů cesty. Na kole. Neelektrickém. Podél Labe z Čech až na německý ostrov Helgoland, kde se německé pobřežní vody lámou do hlubokého Atlantického oceánu.

Pořád trnu, jestli to už na začátku vůbec půjde. A skoro podobně, jako obyvatelé Hřenska nebo Jetřichovic, napjatě sleduji už několik dní boj s obřím lesním požárem. Nejen proto, že v nedaleké Chřibské máme chalupu, ale také proto, že už na počátku se může cesta podél Labe hodně zkomplikovat. Šlapat přes hřebeny Krušných hor bych tedy opravdu nechtěl.

Velký problém je na tak dlouhou dobu, tři týdny, zabalit. Zvláště, když největší skutečně nepromokavé tašky mají celkový objem jen 48 litrů. Zdá se to hodně, ale vypadá to, že prát po cestě budu všechno nejméně dvakrát.

Má výprava na konec Labe a pak lodí až na konec světa v podobě dvou skalisek uprostřed vln oceánu není moc sportovní výkon. Je to spíše něco jako pouť, pouť, u které má někdy na jaře příštího roku vzniknout literární cestopis. Proto některé zastávky trvají dva dny. Nejen kvůli odpočinku, ale také proto, že na těchto místech je toho opravdu hodně k vidění a napsání.

Deštivý start

Cesta vede v podstatě po rovině, jak by ne, Hřensko je se svými 115 metry nejníže položenou obcí v Česku a převýšení kousek přes sto metrů na 700 kilometrů „není mnoho“. Ale zase tu umí od západu foukat a když je na severu Německa v létě hnusně, tak je skutečně hnusně.

Už na začátku mě asi čeká jízda v dešti, ale bez deště bych možná nemohl projet kolem požáru u Hřenska. Takže ať prší, já uschnu a požár snad zhasne.

Pokud vše půjde podle plánu, každý den v poledne tu vedle krátkého videa a mapy najdete i pár řádek o trase minulého dne. Zítra tedy z Drážďan.

Přeji hezké počtení, které vás možná také inspiruje, a dobrou zábavu.

Váš Luboš Palata

Cestu podpořila Německá turistická centrála a Goethe-Institut.