Věřit politikům slova, která padají před volbami, je naivní. Slíbí cokoliv, někteří to myslí upřímně, jiní chladně kalkulují a nemají v úmyslu nic plnit. Totéž platí o zaklínání, s kým by eventuálně šli do vládního holportu a s kým nikdy, byť by jim drželi pistoli u hlavy.

Fajnšmekři by zajisté nabídli vzpomínku na rok 1998, kdy Miloš Zeman jako šéf ČSSD hodlal vázat legitimace do kůže členů ODS, aby po volbách podepsal s předsedou ODS Václavem Klausem opoziční smlouvu a s jeho podporou čtyři roky třímal mocenské kormidlo. Sociální demokraté v roce 2017 také srdnatě prohlašovali, že s trestně stíhaným lídrem politikem nepůjdou, aby o půl roku později s Andrejem Babišem vytvořili vládu. Dnes podobně hovoří lídři Pirátů, STAN, ODS, KDU-ČSL a TOP 09. Když nic jiného, můžeme to brát jako závazek, za jehož případné porušení může přijít trestu dalších voleb.

Jenže co dělat s předsedou SPD Tomiem Okamurou? Ten sice veřejně klade podmínku referenda o vystoupení z EU a Babiše v čele vlády též odmítá, ale noty ladí úplně jinde. Ve středu si zašel za prezidentem Zemanem a narýsoval povolební mapu se svou případnou účastí. Skoro se zdá, že o příštím uspořádání nerozhodnou až tak voliči jako hradní pána jeho přátelé Tomio, Andrej a Vojtěch.