Kliknutím zvětšíteNěkdy vám do i e-mailu přijde zpráva, která stojí za citaci. „Podle nové analýzy ruských dodávek ropy, plynu a uhlí a exportů ropovody a plynovody od Center for Research on Energy and Clean Air se příjmy Ruska z vývozu fosilních paliv vyšplhaly na 62 miliard eur jen v prvních dvou měsících. EU přitom Ukrajině od začátku války poslala zbraně v hodnotě pouhých 6 miliard eur.“
Nejsem si jistý přesností obou čísel, zvláště pokud jde o tu částku celkové pomoci Evropské unie Ukrajině, protože ne všechna pomoc je zveřejnitelná. Už kvůli momentu překvapení, kdy ruský agresor neví, co, kdy a odkud na něj přiletí.
Ale faktem je, že svým odběrem plynu z Ruska, který jsme nezastavili, zásadním způsobem financujeme ruskou agresi proti Ukrajině. Agresi, která je přitom do značné míry agresí proti nám samým.
Kvůli padajícímu rublu si Rusko navíc v rozporu se smlouvami dalo podmínku, že buď dostane plyn zaplacen v ruské měně, nebo že zavře kohouty. Evropa na to řekla „ne“, a Kreml se proto rozhodl poděsit nás zavřením kohoutů Polsku a Bulharsku. Zemím, které tak jako tak už nechtěly smlouvy s Gazpromem prodlužovat.
Ruský Gazprom tak zcela přestal být důvěryhodným dodavatelem plynu do Evropy, se všemi důsledky. V tomto smyslu musí být i jednotná odpověď zemí EU, která by měla vůči této společnosti zavést odpovídající sankce. Pokud to Unie neudělá, tak si Gazprom příště nadiktuje, že chce za plyn platit v tancích nebo v dodávkách blonďatých panen.
Na druhé straně tím Kreml řeší naše dilema, zda se naučit žít bez ruského plynu. Prostě tím, že nám žádný dřív nebo později nedodá.
11
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
