Kazachstán je obrovský, na ropu, zemní plyn, uran a další nerosty neuvěřitelně bohatý stát. Po Rusku je to dnes nejbohatší bývalá část SSSR, s výjimkou Pobaltí, které však už je součástí EU a NATO a Moskva na něj nemůže.

Prezident, Nursultan Nazarbajev, který vládl v Kazachstánu od roku 1984, kdy se stal prvním tajemníkem tamní komunistické strany, věřil, že se mu po roce 1991 podaří nezávislost Kazachstánu udržet i bez Západu. S Ruskem udržoval přátelské vztahy, doma zavedl na středoasijské poměry relativně měkkou diktaturu, a do roku 2019 pevně držel otěže moci v rukou. Na rozdíl od Ázerbájdžánu a rodu Alijevů nezavedl dědičnou diktaturu a rozhodl se, že nebude vládnout do smrti. Jím vybraný následník Žomart Tokajev se  ale rozhodl Nazarbajeva pod záminkou nepokojů proti drahotě zbavit.

Luboš Palata
Kauza Jasinski. Ambasador moudřejší než vláda

To by však pro budoucnost Kazachstánu nebylo to nejhorší. Klan Nazarbajevů, užívající si nejen kult osobnosti, hlavní město se dnes jmenuje podle exprezidenta, ale i nezměrné bohatství, byl mnoha chudým Kazachům trnem v oku. Katastrofou pro Kazachstán a naději na jeho nezávislost bylo však to, že si Tokajev pozval na pomoc ruské jednotky.

Během několika dnů tak Kazachstán přestal být samostatným státem a stal se k Rusku znovu připojenou součástí bývalého Sovětského svazu. Rusko se „de facto“ zvětšilo o území o velikosti dvou třetin Evropy. Velká část Kazachů bere ruskou intervenci podobně jako my okupaci 21. srpna 1968. Brežněvova doktrína, základ moci SSSR nad satelity, ožila v novém vydání. Doktríny Putinovy, která dává každé sousední postsovětské zemi Ruska jen omezenou svrchovanost. A právo Moskvy si ji připojit. Kdykoli, když se naskytne jakákoli záminka.