Kliknutím zvětšíteŽeny nepožadují rovná práva s muži ze sobeckých důvodů, aby se měly lépe. Naše prababičky feministky nebojovaly zdaleka jen za právo volit a studovat na univerzitě. Jejich úsilí vždy zahrnovalo zlepšení sociální situace nejen žen, ale i dětí a celých rodin, a tedy i mužů. Už Deklarace práv ženy a občanky z roku 1791, reakce na Deklaraci lidských práv napsanou muži a pro muže v rámci Velké francouzské revoluce, obsahovala kromě požadavku na stejná práva pro ženy také témata sociální a ekonomická.
Úsilí za vyšší vzdělání žen a dívek bylo hnáno motivem, že vzdělané ženy lépe vychovávají děti. V rozvojových zemích je i dnes mnoho programů zaměřených právě na vzdělávání žen, které pak svým dětem zajistí větší šance na přežití. A děti jsou zásadní pro budoucnost každé země, chudé i bohaté.
Problém s potraty
Stejně to vidím s bojem za právo žen svobodně se rozhodnout, zda dítě porodí, či nikoli. Právo na potrat není něco sobeckého, kdy si žena z rozmaru rozhodne dítě nenechat. Je to věc bytostně sociální a ekonomická. Rozhodnutí Nejvyššího soudu v USA toto právo po 50 letech zrušit považuji za skandální.
Bude mít velké negativní dopady na životy zejména chudších žen (bohatší si cestu do států, kde budou interrupce povoleny, zaplatí). Na ženy, včetně mladičkých dívek, které otěhotní po znásilnění, incestu nebo milostném vzplanutí (zatímco otci dítěte se nic nestane). Nechtěné dítě jim zničí možnost dostudovat, získat slušnou práci a zajistit lepší život chtěným dětem v budoucnu. Problém budou mít i matky s dětmi, které už další neuživí. O zdravotních důvodech ani nemluvím – z Polska známe příklady, kdy lékaři neprovedli potrat ani při ohrožení zdraví či dokonce života matky.
Data z České republiky důvody pro umělá přerušení těhotenství dobře ukazují: více než pětina žen jde na potrat ze zdravotních důvodů. Nejvíce interrupcí (35 %) je ve věkové kategorii 40 až 50 let, více než třetinu tvoří matky dvou dětí. Co se týče počtu interrupcí na tisíc žen plodného věku (15–49 let), nejvíce jich je v nejchudších krajích, Ústeckém a Karlovarském. A zajímavost: ačkoli je u nás jeden z nejliberálnějších potratových zákonů na světě, ze statistik vyplývá, že umělých přerušení těhotenství rok od roku ubývá.
Tmářské spolky
Organizace bojující proti právu na potrat se však v nejmenším nezabývají zlepšením podmínek pro děti již žijící. Ani v USA, ani tady. Neusilují o lepší osvětu v sexuální výchově (naopak brání tomu, aby se ve školách o sexu mluvilo) ani o lepší dostupnost antikoncepce. Důstojnější podmínky pro pracující matky, dostatek jeslí a školek, vymáhání výživného, dostupné bydlení či posílení sociální práce – tohle všechno je jim ukradené.
Michaela Marksová
je odbornice na sociální politiku, publicistka, politička.
Jsou to demagogické tmářské spolky zaštiťující se „křesťanskými hodnotami“, které s křesťanstvím a láskou k bližnímu nemají nic společného. Jejich cílem není ochrana dětí, ale návrat do středověku. V USA to vypadá, že teď vyhrály (doufám, že jen dočasně). U nás věřím, že si spolky typu Hnutí pro život či Aliance pro rodinu neškrtnou – jejich podpora veřejnosti je mizivá. A že naopak vyhrají organizacei jednotlivci podporující skutečnou rovnost žena mužů. Protože takové země jsou sociálně spravedlivější a lépe se v nich žije. Jak ženám a dětem, tak mužům.
Názory zde zveřejněné přinášejí různé pohledy publicistů a osobností, ale nevyjadřují stanovisko Deníku.
26
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
