Praha chce zakázat fiakry, které vozí turisty historickým centrem. Prý je to koňům nepříjemné. Moc se to prý nehodí do jedenadvacátého století a řidiči jsou naštvaní. Mohli bychom to brát jako malý problém velkého města.
Má to však přesah. Ve Francii nedávno zakazovali drezúru cirkusových zvířat. Šmahem též zrušili delfinária. Ačkoli delfíni v nich nevyhlížejí nešťastně, ba naopak, jsou údajně natolik inteligentní, že je člověk nemůže zotročovat.
Lidstvo si hojí svědomí i v případě zvířat, která zotročuje. Rozšiřuje slepicím klece. Zakazuje chov kožešinových šelmiček a laboratorní pokusy pro kosmetický průmysl. Mnozí lidé se ze solidarity s jinými tvory zříkají masa. Další, pokud jsou při penězích, si aspoň kupují potraviny vyrobené z krav a prasat, které prožily „spokojený“ bio život, než si je jatka našla.
Jenže je tomu tak s pražskými koňmi? Jsou přece všem na očích a týrání by sotva prošlo. Jistě, tahají kočáry, jenže to je běžné v mnoha městech na mnoha atrakcích, v mnoha rančích. Pro zvířata to může být otrava, kdo vidí koňovi do hlavy, ale také je to může bavit.
A co se týče historie a současnosti? Koně se do gotických a barokních kulis Prahy hodí zajisté víc než ne zcela povedené repliky automobilů z počátku dvacátého století. A zdržování provozu? Fiakry jej jistě brzdí, ale zdaleka ne tolik jako pražští radní svými nesmyslnými ideologickými omezeními dopravy.
Zákaz kočáru tedy není chvályhodná starost o blaho zvířat. Je to další nepromyšlený výstřelek Hřibova magistrátu.