Architekt původní podoby domu se snažil využít terénního rozdílu pozemku. „Podlaží v uliční úrovni s malými okny mizelo v terénu výše položené zahrady. Vstupní část domu připomínala spíš hůře osvětlený suterén,“ popsal investor Jan Dražan, který projekt přihlásil do soutěže Grand Prix architektů – Národní ceny za architekturu.
Dům z dnešního pohledu nesl i další znaky nerozvážnosti. Například hlavní obytné pokoje byly sice orientovány za sluncem, ale zato do ulice. Vnitřní dispozice zase odpovídala dělení domu do samostatných bytů v jednotlivých podlažích se společným vstupem. A nepříliš komfortní pocit z vnitřního prostoru určovala i jeho nízká světlá výška – pouze 250 centimetrů.
Dům vznikl v 90. letech jako běžný řadový dům v Praze 6. Po rekonstrukci v zástavbě vyniká.
Se schodištěm hnout nešlo
Cílem rekonstrukce tak bylo mimo jiné sjednocení do celku pro potřeby jedné rodiny.
„Středobodem dispozice se stalo schodiště, které muselo zůstat na původním místě. Přízemí zůstala servisní funkce a navíc se do něj podařilo dostat více světla. Nově prolomené okno do zvětšené vstupní haly umožňuje průhled i při sestupu po protějším schodišti,“ popsal Ondřej Píhrt z kanceláře SOA architekti.
Doplnil, že na halu navazují místnosti pro domácí práce se šatnou. Odtud je už jen pár metrů do domácí fitness zóny v rozšířené části domu.
Přístavba se pak dostává pod terén a v úrovni zahrady ji kryje pobytová terasa.
A jak vypadá první patro?
Jednotlivé části se obtáčí kolem zvýrazněného schodišťového bloku. Důležitým prvkem se staly průhledy přes celé podlaží, díky nimž má obyvatel domu oční spojení se zahradou.
Velká okna jsou moderní.
Velkým zásahem bylo vybourání a výškový posun podlahy, což pomohlo přímému napojení na úroveň zahrady a došlo i ke zvětšení světlé výšky.
V posledním podlaží se nachází rodičovská ložnice s předsíní, šatnou i koupelnou a dětské pokoje.