Varování před velkou vodou nemohli uvěřit - dokud neuviděli rozbouřený živel na vlastní oči. Manželé Flajtingerovi žijí přímo u Hodonínky, která se před pěti lety vylila z břehů a zdevastovala jim úrodu na zahradě i ve sklepě.

„Měli jsme tu na návštěvě šest dětí, všechny řvaly. Potom ještě přišla přízeň z chaty, také s dětmi. Nahnala jsem je nahoru a šli jsme se podívat k Hodůnce,“ začala vyprávět Naděžda Flajtingerová. Její manžel ještě stihl autem odjet na vyvýšen místo.

Varování před povodní se k nim dostalo včas. „Člověk si ale nedovedl představit, že to bude takové. Říkali jsme si, že se koryto možná zaplní po okraj, ale víc? To snad ne. Nic se nedělo, tak jsme si dělali legraci, že se nadělá takový humbuk pro nic,“ vylíčila Naděžda Flajtingerová. Ticho však bylo jen pověstným klidem před bouří.

„Manžel kamarádky je hasič. Telefonoval nám, že se nemohou vymotat z Hodonína – jeli tam pomáhat. Říkal, ať určitě odejdeme od řeky. Kamarádka rychle běžela domů. My jsme zůstali na místě. Asi za pět minut jsme najednou uslyšeli strašný hukot a vmžiku se přivalila vlna. Jen tak tak jsme stihli doběhnout k domu,“ popsala přicházející zkázu Flajtingerová. Do obytných prostor se živel nedostal. Zastavil se o třetí schodek ke vchodu.

Sklepní místnosti však byly zatopené. S odčerpáváním museli pomoci hasiči. „Podařilo se nám zachránit mrazák. Ale zavařeniny jsme vyhodili,“ poznamenala Naděžda Flajtingerová.

Ze zahrady voda do rána opadla a manželé se mohli pustit do odklízení patnácti centimetrové vrstvy bahna, kterou jim katastrofa na zahradě zanechala.

„Úroda byla úplně zničená. Nánosy z Hodůnky jsme vozili zpátky do řeky. Jezírko bylo plné bláta. Zničené věci z garáže jsme házeli rovnou do přistavených kontejnerů. Vodou odnesené ploty jsme museli posbírat po Štěpánově. Přidělili nám dva mladé dobrovolníky.

Ještě s pomocí rodiny nám ta nejhorší dřina zabrala týden usilovné práce. Po troškách jsme potom pokračovali sami,“ vzpomněl na odklízení následků manžel František Flajtinger.

„Zahradu jsme celou zryli, a měli tak vlastně podzim v srpnu,“ řekla dnes už s úsměvem Naděžda Flajtingerová.

„Zeptali jsme se pro jistotu, jestli můžeme vůbec příští rok vysázet zeleninu. Prý tím, že voda do rána opadla a nestála tady, jsme mohli bez obav pěstovat dále. Tak jsme hned zasadili nové jahody,“ uvedla vášnivá zahradnice.

Dům s novou fasádou dnes zdobí záplava květů. „Když mi manžel nosí vodu, trvá to hodinu, než všechny truhlíky obejdu a zaliji je,“ poznamenala Flajtingerová.

Manželé dnes rodinný domek obývají s dcerou a s rodinou jednoho ze dvou synů. Od roku 1964 tam kromě povodní v roce 2002 žádnou obdobnou přírodní katastrofu nezažili. „A snad ani nezažijeme,“ doufají shodně.