„Jedná se o osmnáctý ročník, který se pyšní tím, že je ze všech dosud vydaných nejobsáhlejší. Na čtenáře čeká tři sta čtyřicet čtyři stran čtení o historii západní Moravy," pochlubil se redaktor této publikace, jinak archivář a kronikář Nového Města na Moravě Vít Křesadlo.

Kolik autorů se na publikaci podílelo?

Autorů je mnohem více než článků. Článků, pokud nepočítám výroční zprávy muzeí a archivů, recenze a medailonky v kronice, je letos třináct, autorů devatenáct. Je to díky tomu, že článek věnovaný výzkumu Hajnovy lípy a tzv. Žižkova stolu u Laviček vytvořil osmičlenný autorský tým, když jeden z jeho členů napsal i samostatný článek.

Jedním z přispěvatelů jste také vy. Co vás vedlo k doslova detektivnímu pátrání po legendárním Honzovi z Bříšče alias Janu Staňkovi z Vříště?

K tomu jsem se dostal v podstatě náhodou. Náhodou se totiž znám s Jaromírem Černým, který asi před rokem dokončoval své texty ke knize o železárenství na Novoměstsku, kde se také věnoval postavě Honzy z Bříšče. Požádal mě, zda bych jako archivář něco o Honzovi nevypátral v archivu. Zadařilo se, ale do knihy se dostaly pouze výsledky prvotního povrchního průzkumu. K Honzovi jsem se po několika měsících opět vrátil s očekáváním, že dohledané informace lehce rozšířím a zpracuji do samostatného článku. To jsem se ale přepočítal, protože nakonec se ukázalo, že pátrání po Honzovi přineslo velmi bohatou žeň.

Kde jste jej nakonec vypátral?

Za pomoci několika indicií zmíněných již v literatuře (jmenoval se Jan Staněk, pocházel v vříšťské hospody, žil na Kadově a byl řezníkem) jsem začal nejprve pátrat ve svém „domovském" žďárském okresním archivu. Poprvé jsem na Honzu narazil mezi osobami zapsanými v Kadově při sčítání obyvatel v roce 1857. Pak se mé pátrání odvíjelo takřka výhradně v dobových soudních spisech, protože o Honzovi bylo známo, že měl občas potíže se zákonem. Díky sledování Honzových soudních peripetií jsem se dostal i do fondů jihlavského okresního archivu a Moravského zemského archivu v Brně.

Váš příspěvek je poměrně obsáhlý, kolik pramenů jste nakonec musel prostudovat?

To se asi jedním číslem pregnantně vyjádřit nedá. Jak už jsem řekl, nejvíce poznatků jsem vytěžil z dobových soudních spisů. Honzovy excesy řešil jak novoměstský vrchní úřad coby policejní soud novoměstského panství, tak po roce 1850 okresní soud v Novém Městě na Moravě, ale často i vyšší instance, jíž byl jihlavský krajský kriminální soud. Do kriminální agendy vrchního úřadu patřily také zprávy o propuštěných trestancích, v nichž se Honza často objevoval. Prověřoval jsem nejen trestní soudní spisy, ale také pozůstalostní spisy Honzových příbuzných. Stranou mého zájmu nezůstaly ani dokumenty v roce 1850 zřízeného novoměstského okresního hejtmanství. Pro úplnost musím dodat, že se Honza narodil v roce 1814 a v pramenech se naposledy objevil v roce 1857.

Není trochu škoda, že je z legendy nakonec obyčejný člověk z masa a kostí?

Jednak to nebyl obyčejný člověk, ale i na svou dobu osoba výjimečná, jednak si myslím, že legenda si bude žít dál bez ohledu na to, co se o Honzovi zjistilo v archivních pramenech. Ostatně čtenáře svého článku předem varuji, pokud si nechtějí kazit dosud zavedený obraz Honzy jako siláka-dobráka, ať raději nečtou dál.

Čím byl Jan Staněk kromě své síly výjimečný? Tak trochu mi přišlo, že byl taky velkým lhářem, jeho výpovědi u soudu jsou v porovnání s tvrzením postižených a svědků přinejmenším rozporuplné. Posuzovat výpovědi žalovaných a žalujících při soudním vyšetřování je poněkud ošemetné. Poškození se většinou snaží prožitá příkoří zveličovat a druhá strana naopak vznesená obvinění bagatelizovat. Nicméně Honza se nikdy nespokojil s prostým přiznáním viny a vždy přišel s vlastní verzí událostí, kterou dokonce při dalších výsleších pružně měnil. Jeho oblíbenou taktikou bylo také tvrzení, že si nic nepamatuje, že byl moc opilý. O jeho lásce k alkoholu však žádné pochybnosti nepanují.

Díky Honzově trestné činnosti se dochovaly i záznamy o jeho podobě. Jak vlastně vypadal?

I v tomto případě se objevují rozpory. V pověstech je Honza líčen jako vysoký muž, pamětníci ho však popisují jako postavou nevelkého. V dobových pramenech se dochovalo několik popisů Honzovy postavy sepsaných při jeho uvěznění. Ve většině případů je jeho postava popsána jako velká a silná. Přesně změřen byl Honza jen jednou roku 1835 v Brně. Jeho výška převedená na dnešní míry odpovídá 169,2 cm, postava byla definována jako střední. Honza tedy velký byl, ale jen silák. Jeho postava byla zřejmě robustní, ale nevysoká. Svými činy nám Honza obrazně vyrostl i do výšky. Jinak to byl modrooký „špinavý" blonďák s protáhlým bledým obličejem.

Vraťme se ale zase k nové publikaci. Zmínil jste článek věnovaný výzkumu Hajnovy lípy a Žižkova stolu. Přináší nějaké novinky?

Paradoxně ne. Ač se k výzkumu místa ležícího jihovýchodně od obce Lavičky, kde vzrostlou lípu a plochý kámen obklopují do dvou oválů uspořádané balvany, sešla početná komise odborníků různých profesí a místních občanů, nic výjimečného neobjevila. Spojitost kamene (tzv. Žižkova stolu) s Janem Žižkou však byla vyloučena.

Na co dalšího se mohou čtenáři těšit?

Tak třeba na výklad barokní symboliky v kopuli chrámu sv. Markéty v Jaroměřicích nad Rokytnou, či na pokus o identifikaci postav na středověké, nedávno odhalené, nástěnné malbě v bývalém žďárském konventním kostele. Čtenáři se také mohou nechat pozvat na barokní hostinu do Velké Bíteše. Dozví se, co všechno představuje tajemné slovo barchan, čím se bavil poslední žďárský opat Otto Steinbach po zrušení kláštera, jaká byla skladba obyvatelstva obce Vříšť v roce 1869, jak se vyvíjelo lnářství na západní Moravě od dob první republiky do znárodnění, jaká pečetidla a kovová razítka uchovávají depozitáře třebíčského okresního archivu, jaké odbojové organizace působily na Moravskobudějovicku za druhé světové války, jak prožil náš region volební rok 1946, či co lze vyčíst z reliktů starých dopravních staveb.

Máte nějaké ohlasy na minulé ročníky?

Bohužel ohlasy se k nám v podstatě žádné nedostanu. Vzhledem k tomu, že roste počet stálých odběratelů a to především mezi odbornými institucemi, si náš sborník snad nestojí tak zle.

K sehnání bude nový sborník kdy, kde a za kolik?

Sborník jsme právě přivezli z tiskárny a v následujících dnech ho nabídneme do komisního prodeje vybraným knihkupectvím v regionu (například Žďár Šemrincová, Nové Město Trojan). Mimoto se prodává i v brněnském knihkupectví Academia a na všech čtyřech pracovištích vydávajících okresních archivů, tedy ve Žďáře, Velkém Meziříčí, Třebíči a Moravských Budějovicích. Prodejní cena je sto padesát korun.