Za co jste byl vyznamenán?

Vyznamenání jsem obdržel za dlouhodobé upevňování památky vojenských veteránů a legionářských tradic. Od roku 2008 jsem s kolegy z Československé obce legionářské zorganizoval a do detailů připravil několik výprav do zemí bývalého Sovětského svazu po stopách našich padlých legionářů v první světové válce. Díky naší aktivitě se například povedlo vybudovat a odhalit architektonicky zajímavý pomník našim padlým legionářům v severouralském Kunguru. Dlouhodobě také spolupracuji s několika muzei a institucemi a vystupuji na domácích i mezinárodních konferencích s legionářskou tematikou.

Ve Žďárském deníku před několika lety vyšla zpráva o výpravě do Sokolova, kterou jste vedl.

Přibližně před sedmi lety mě napadlo uspořádat zimní noční pietní pochod jako vzpomínku na naše vojáky, kteří se v roce 1943 museli v bojových podmínkách pěšky přesunout z Charkova na frontu ke vsi Sokolovo. Od roku 2009 se spolubojovníky z roty Aktivních záloh v Jihlavě tento pamětní pochod pořádáme, probíhá rovněž v noci a trasa je dlouhá stejně jako tehdy před třiasedmdesáti lety, tedy téměř 50 kilometrů. Protože to mělo ohlas, ve spolupráci s Československou obcí legionářskou jsem zorganizoval výpravu tří autobusů do ukrajinského Charkova, kde jsme v rámci oslav 70. výročí bitvy o Sokolovo absolvovali znovu tento noční přechod v celé jeho délce.

Pořádali jste i další zájezdy na zajímavá místa spojená s naší historií?

V roce 2013 vznikla tradice, na jejímž základě dvakrát ročně vyjíždíme na vojenskohistorická místa spojená s bojovými úspěchy naší armády. Na podzim 2013 jsme se zúčastnili rekonstrukce bitvy o osvobození Kyjeva, na jaře 2014 jsme byli v Oděse a na podzim na Dukle, na jaře 2015 v Kaliningradu a na podzim ve Volgogradu, letos na jaře jsme cestovali do Běloruska a v říjnu jsme si ve Španělsku připomněli 80. výročí výbuchu největší občanské války v Evropě.

Takové výpravy musí být organizačně náročné. Kolik zájemců za poznáním míst válečných bojů jezdí?

S přípravou cest mi pomáhají přátelé z Československé obce legionářské, nejvíc Roman Klimeš ze Žďáru nad Sázavou, můj bývalý spolužák z vojenského gymnázia. Vždycky obsadíme velký autobus, někdy musíme objednat i dva. Zájem o výlety do míst bojů je navzdory vízové povinnosti do Ruska i Běloruska velký a není jednoduché zájezd pro tolik lidí připravit, zajistit program a ubytování.

Máte kromě nočního přechodu ještě nějaké další branné aktivity?

Vždy poslední srpnový víkend pořádáme Partyzánský pochod, který mapuje činnost a aktivitu podzemních oddílů a vojenských výsadků na Vysočině za druhé světové války. Naším záměrem je připomenout odbojovou činnost ve Žďárských vrších a hrdinství obyčejných lidí, kteří riskovali úplně vše. Zatím se nám povedlo uspořádat pět takových pochodů. Letos jsme šli pěšky z Netína do Velkého Meziříčí a příští rok chceme po stopách partyzánského oddílu Dr. Miroslava Tyrše projít okolí přehrady ve Víru.

Stojíte také za knižním projektem Legionáři s lipovou ratolestí.

Při mapování osudů legionářů z Vysočiny jsem postřehl, že v současném Kraji Vysočina se narodilo několik významných generálů. Začal jsem shromažďovat informace o každém rodákovi z Českomoravské vrchoviny, který v armádě dosáhl hodnosti generála. Často jsme o tom debatovali s poslancem Karlem Černým, úspěšným autorem několika knih s válečnou tematikou. Do projektu jsme přizvali renomovaného vojenského historika Eduarda Stehlíka. Výsledkem jsou dva díly výpravné knihy Legionáři s lipovou ratolestí z Vysočiny. Třetí díl mapuje osudy legionářů-generálů z oblasti Zlínska a jižní Moravy a momentálně vzniká čtvrtý díl s orientací na východní Čechy. Naším cílem je postupně popsat životní osudy legionářů-generálů z celé bývalé Československé republiky. Součástí projektu není pouze kniha, ale také přednášky, výstavy a odhalování pamětních desek v rodištích nebo působištích těchto generálů.

Ve zdůvodnění udělení Záslužného kříže III. třídy se o vás hovoří jako o novodobém válečném veteránovi a příslušníkovi Aktivních záloh.

Do uniformy jsem se oblékl poprvé v roce 1989 jako student vojenského gymnázia v Moravské Třebové, po maturitě jsem pokračoval na roční praporčické škole v Opavě a po závěrečných zkouškách jsem začal sloužit v Havlíčkově Brodě u tehdy nově vznikající Brigády rychlého nasazení jako výkonný praporčíkvýsadkář. V roce 1996 jsem byl nasazen do oblasti bývalé Jugoslávie v rámci mise IFOR a od roku 1997 mise SFOR. Teď sloužím v rotě Aktivních záloh Krajského vojenského velitelství v Jihlavě.

Jste členem Československé obce legionářské, měl jste mezi svými předky také legionáře, nebo odbojáře?

Pradědeček z maminčiny strany, František Novotný z Bohdalce, byl příslušníkem 8. střeleckého pluku československých legií v Rusku. Do legií vstoupil na začátku roku 1918 a domů se po transsibiřské anabázi vrátil teprve v létě 1920. Dědeček z otcovy strany v době okupace českých zemí hitlerovským Německem spolupracoval s partyzánským oddílem Jermak, které působilo zejména na Žďársku. Jako telekomunikační specialista dokázal v Brně sehnat baterie do vysílačky a přes všechny kontroly se mu je podařilo dopravit až do úkrytu partyzánů. Určitou dávku osobní odvahy prokázal i můj táta, na protest proti srpnové okupaci v roce 1968 vrátil průkaz člena KSČ a až do roku 1989 kvůli tomu mohl pracovat pouze jako traktorista.

Kde se ještě kromě Československé obce legionářské angažujete?

V Československé obci legionářské zastávám na republikové úrovni funkci místopředsedy zahraniční komise a na regionální úrovni jsem předsedou Jednoty plk. J. Švece-Horácko. Rovněž jsem členem Svazu válečných veteránů Vysočina, Klubu výsadkových veteránů Chrudim a jako každý správný chlap z vesnice patřím do sboru dobrovolných hasičů v Podolí.

Na vojáka máte před jménem neobvyklý titul PhDr., v jakém oboru jste jej získal?

Může za to také armáda, v roce 1998 jsem byl vyslán do kurzu prevence sociálně patologických jevů v armádě. Tato problematika mě zaujala a přihlásil jsem se ke studiu sociální pedagogiky na Technické univerzitě v Liberci. S několika přestávkami jsem se prostudoval až k rigorózní zkoušce, po které jsem získal titul doktora filosofie.

Máte spoustu zájmů a aktivit, jaká práce vás nyní živí?

I když bych se vojenské historii rád věnoval na plný úvazek, musel jsem si najít běžné občanské povolání. Pracuji jako manažer realizace ve firmě, která se zabývá automatizací průmyslové výroby.

Blíží se závěr roku, připravujete ještě letos nějakou akci?

Rok uzavíráme setkáním na střeleckém memoriálu legionáře, rodáka z Vysočiny Josefa Jiřího Švece. Sjedou se přátelé vojenské historie z celé republiky i ze zahraničí.