„Nejde mi karta. První kolo bylo celkem dobré, teď se to začalo malinko kazit. Dal jsem soupeřům prostor ke zlepšení, ale zbývají dvě kola, půjdu po tom a doženu to jako nic," smál se ostřílený mariášník Miloš Mužátko z Petrovic.

Právě kombinace štěstí, hráčského umění a kvality spoluhráčů stojí za úspěchem v mariáši ve čtyřech. „Lidi jsou tu vynikající," pochvalovala si Miroslava Halvová ze Sněžného, jedna ze dvou zástupkyň něžného pohlaví. „Mariáš je na to, abyste si zahrála, všechno pustila z hlavy, a když dostanete dobré spoluhráče, tak si opravdu zahrajete," pověděla svůj názor sestra hlavního pořadatele. Klání v Nové Vsi se zúčastnila počtvrté a nejlépe se zatím umístila na osmé příčce.

„Druhou hráčku právě nevidím. Jestli ona si při přestávce na večeři neodskočila domů kojit," rozhlížel se od stolu s pečenými kuřaty a bramborovým salátem organizátor soutěže František Starý.

Pořadatelství turnaje v mariáši ve čtyřech převzal v Bobrůvce. „Tam se o to staral pan Pancner. Uspořádal asi dvacet ročníků, já jsem tam se soutěžením začínal, pěkně od posledního místa, jako každý nováček. Sjíždělo se přes sto hráčů. Jejich počet postupně klesl na šedesát, což bylo málo, i s ohledem na tamní velký kulturní dům. Tak jsem to přebral já. Tohle všechno, ta pravidla, pocházejí z Bobrůvky," připomněl historii František Starý.

Největším problémem pořadatele není podle jeho slov ani tak sehnat tolik lidí jako to, že se účastníci nenahlásí předem. „Přijedou až na místo a chtějí hrát. Těžké je potom také získávání mladých, ale to dnes platí všude," povzdechl si Starý.

„Je to dobou," uvažoval Milan Babjačok z Olešné. „Mladí dnes neumí mariáš, ani šachy. Museli by totiž u toho přemýšlet. Ale oni mají jenom ten svůj internet, hry, chatování a facebooky. Vidím to doma na synech a vnoučatech," objasnil hráč, kterého do tajů karetní hry zasvětil na vojně v roce 1981 jistý Zezula z Havlíčkova Brodu. „Půl roku to do mě hustil," poukázal na delší dobu získávání praxe Babjačok.

Asi rok si osvojoval mariášské „fígle" místní zástupce nepočetné generace třicátníků. „Dříve v hospodě hrávaly v týdnu mariáš pravidelně dva tři stoly, o víkendu pak třeba sedm, osm i více. Dnes máte problém sehnat v sobotu lidi k jednomu stolu," dodal svoji zkušenost Tomáš Pohanka.

V jeho rodině aktivně hrají také jeho otec, bratr a švagrová. „A umí to i manželka a švagr. Zasedáváme ke kartám pravidelně, hlavně v zimě nebo o narozeninách, tak na tři čtyři hodinky. Doma se mi daří, a pak na turnajích jsem rád za umístění ve třetí desítce," smál se otec ročního a tříletého chlapce.

Budoucí naděje přišla osobně podpořit dědečka-pořadatele. „Jmenuje se Patrik a bude mu deset měsíců. Na mariáš už si troufá," prozradila jeho maminka Hana Stará. Přestože už prý měl chlapec karty v ruce, prozatím jej více lákal kus chleba.

Pouhý desetihaléř, neboli „jedna nefleknutá obyčejnská hra" nakonec rozhodla o vítězství Zdeňka Mráčka ze Žďáru nad Sázavou. Těsně za ním se umístil Oldřich Kopáček, rodák z Nové Vsi a starší bratr Karla, vítěze turnaje v Olešné před měsícem (mezi karbaníky byli v sobotu i další dva jejich bratři). Pomyslný bronz bral Milan Valigura z Nového Města na Moravě.