Teď ale životaschopná populace tohoto ptačího druhu existuje prakticky jen na Šumavě, kde je evidováno kolem 300 jedinců. Česká společnost ornitologická proto vyhlásila Ptákem roku 2012 právě tetřeva hlušce. Cílem je upozornit veřejnost na nutnou ochranu těchto u nás kdysi hojných opeřenců a lokalit, kde ještě žijí. V 19. století byl tetřev hlušec poměrně hojný i ve Žďárských vších.
„Podmínky měl na Vysočině dobré, patřil ale mezi lovnou zvěř a žádná ochranářská opatření tehdy nebyla. To vedlo k tomu, že se na přelomu 19. a 20. století stal postupně vzácným druhem,“ popsal Jaromír Čejka ze Správy Chráněné krajinné oblasti Žďárské vrchy. V sedmdesátých letech 20. století se už tetřev hlušec vyskytoval převážně jen v horských oblastech republiky a ve vnitrozemí populace poklesla asi o devadesát procent. „Poslední prokázaný výskyt na Vysočině byl zaznamenán při mapování v roce 1973 a 1977, a to na Pelhřimovsku. Nešlo ale o záznam hnízdění, jen jedinců,“ upozornil Jaromír Čejka.
Za vymizelý druh lze ve Žďárských vrších považovat i silně ohroženého tetřívka obecného, dalšího zástupce čeledi tetřevovitých. Po druhé světového válce byly v regionu ještě desítky jejich tokanišť – tři se nacházely třeba u Matějova a Nového Veselí. Kolem 40 tokajících kohoutků tetřívka bylo dále zaznamenáno v roce 1980 i v oblasti mezi Svratkou a Kameničkami. O deset let později jich tam už bylo napočítáno jen devět a od té doby, vyjma krátkého období po roce 1990, kdy se tito ptáci vysazovali uměle, se jejich početnost na Žďársku jen snižovala. Důvodem je kromě jiného nevhodné prostředí. „Tito ptáci hnízdí na zemi, takže je ohrožují predátoři, například draví ptáci či lišky,“ podotkl Čejka s tím, že v současné době není výskyt tetřívka ve Žďárských vrších evidován.
Dalšího z čeledi tetřevovitých, silně ohroženého jeřábka lesního, je možné při notné dávce štěstí ještě v přírodě na Žďársku spatřit. Pobytové známky tohoto hrabavého ptáka, třeba stopy a trus, jsou v regionu téměř pravidelně pozorovány v zimě. Ptáci volí rozsáhlé lesy v okolí Svratky, Křižánek, Cikháje, Kuklíku nebo Radostína. Dle pravidelnosti jejich výskytu ochranáři soudí, že ve Žďárských vrších dochází i k jeho hnízdění.