Jak jste se k této možnosti dostala?

Beata Rajská v této souvislosti oslovila tři školy – Univerzitu Tomáše Bati ve Zlíně, pražskou UMPRUM a VOŠON - a v každé z nich jí doporučili jednoho studenta. Mě doporučil akademický malíř Česlav Jaroš, který mě ve škole vede, a to aniž by věděl, že jsem před časem právě u Beaty absolvovala praxi. Teprve v ateliéru Beata zjistila, že mě vlastně zná. Byla to taková náhoda…

Co budete v Moskvě prezentovat?

Po selekci všech modelů, na nichž jsem pracovala v průběhu tří let studia, jsme jich s Beatou vybraly pět. Jsou to tři kabátky kimonového střihu, jeden háčkovaný extravagantní svetřík a koktejlové šaty. Také jsem vytvořila tři kloboučky, dva ke kabátkům a jeden k šatům. Všechny modely jsou postaveny na kvalitně odvedené ruční práci, například koktejlky s ručně vyšívanou krajkou a aplikovanými barevnými kytičkami z organzy, které jsem ručně opalovala.

Opalovala?

Jednotlivé lístečky jsem vystříhala z průsvitné organzy ve zlaté, červené, modré a světle žluté barvě a pak jsem jeden po druhém opalovala jejich okraje nad svíčkou. Pomocí textilního lepidla a aplikovací jehly jsem lepila jednotlivé lístečky na šaty do tvaru kytiček – jedna měla v průměru tři až čtyři centimetry, protože dole byly větší a směrem vzhůru se zmenšovaly. Na horní části šatů jsem použila červenou krajku, kterou jsem doplnila zlatou výšivkou  a aplikací z červených lístečků.

Jen tak pro zajímavost – kolik hodin tvorba takových šatů zabere?

Přesně to spočítáno nemám, ale se vším všudy se práce na šatech dá odhadnout řádově na stovky hodin.

Tyto náročné ruční techniky vyžadují nejenom nadání, ale i obrovskou trpělivost. Kterými z nich se zabýváte nejraději?

Postupně jsem vyzkoušela různé techniky a dá se říci, že mě baví všechny. Nejvíce ale asi tvorba vlastního materiálu, ať už při tom použiji například výšivku nebo malbu, které mám moc ráda. Nejúžasnější je pro mě koupit si zajímavou jednobarevnou textilii a upravit ji podle své představy. Moc se mi líbí irská paličkovaná krajka, kterou jsem také zkoušela dělat, ale zatím nejsem na takové odborné výši, abych uměla upaličkovat celé šaty bez jediného švu.

Když se vrátíme k modelům, které předvedete na přehlídce Beaty Rajské a Vjačeslava Zajceva v Moskvě, máte je nafocené na sobě. To znamená, že jste je šila na sebe?

Ne, to ne. Klasicky šijeme a zkoušíme na konfekční velikosti 36/38. Jak kabátky, tak šaty jsou mi většinou velké a dlouhé, nemám postavu modelky. Když jsme modely s přítelem fotili, měla jsem je na sobě všelijak nenápadně postahované a upravené, aby nebylo vidět, že jsou mi velké (smích).

Co s nimi tedy budete po přehlídce dělat?

Některé kousky jsou už předem zamluvené, ale kvůli přehlídce jsem je nemohla prodat. Přehlídkou se ale zároveň snižuje jejich hodnota, protože předváděné modely dostanou docela zabrat. I tak by se ale nedaly prodat za cenu, která by odpovídala součtu všech těch hodin ruční práce. Tak to u nás prostě není.

Zažila jste už nějakou zahraniční módní přehlídku?

Byla jsem ve Florencii, ve Frankfurtu a poznat zákulisí velké módní přehlídky jsem měla možnost především na školních akcích a při stáži v Norimberku. Vím, do čeho zhruba jdu, ale samozřejmě, že mám trému. V Rusku jsem ještě nikdy nebyla, ale předpokládám, že mne čeká tolik práce, že strach půjde nakonec stranou. Odlétáme 18. února, přehlídka je již 20. a 22. února se zase vracíme zpět.

Letos končíte studium vyšší odborné školy – co budete dělat dál?

Minulý týden jsem se dozvěděla, že mě přijali na UMPRUM v Praze, kam jsem se hlásila na obor textilní výtvarnictví, takže mě čeká vysokoškolské studium a také hodně praxe. Jsem moc ráda, že se mi to podařilo, vzali jenom dvě studentky do ateliéru, takže teprve se zpožděním mně dochází, že mě tam opravdu přijali…