VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Sochař Radovan Živný: Rád zkouším nové věci

Žďár nad Sázavou /ROZHOVOR/ - Přestože umělec, sochař, cestovatel a žďárský rodák Radovan Živný žije převážnou část roku v Portugalsku, na Žďár nad Sázavou nezapomíná. Loni měl ve městě výstavu s názvem 100 let poté, a nyní chystá další.

3.4.2017
SDÍLEJ:

Písečného sochaře a umělce Radovana Živného práce se dřevem zatím moc neživí. Má tak absolutní svobodu a nemusí dělat žádné kompromisy s galeriemi a zákazníky.Foto: Archiv Deníku

„Měla by být v jedné nejmenované bance. Když jsem dostal tuto nabídku, přemýšlel jsem, jak takovou výstavu pojednat. Samozřejmě mám chuť vyjádřit se k existujícímu finančnímu systému, a to přímo na půdě instituce, která ho v malém lokálním měřítku reprezentuje," prozradil Radovan Živný.

Loni jste byl na Vysočině aktivní. Máte za sebou výstavu ve Žďáře nad Sázavou, řezbářské sympozium Lišovská řežba… Co vás na Vysočině, potažmo v České republice, čeká v tomto roce?

Je pravda, že v loňském roce jsem se více soustředil na práci u nás doma. Po novoroční výstavě „100 let poté" na žďárské radnici to byla řada dřevosochařských sympozií v jižních Čechách. Ale každá sezona je pro mě trochu jiná, tu letošní strávím spíš v zahraničí. Zároveň můžu prozradit, že začínám pracovat na další konceptuální výstavě ve Žďáru nad Sázavou, která by se měla uskutečnit v zimě příštího roku v prozatím nejmenované bance. Když jsem dostal tuto nabídku, přemýšlel jsem, jak takovou výstavu pojednat. Samozřejmě mám chuť vyjádřit se k existujícímu finančnímu systému, a to přímo na půdě instituce, která ho v malém lokálním měřítku reprezentuje.

Můžete být konkrétnější?

Světová banka a Mezinárodní měnový fond spolu s celou sítí svých podřízených národních bank a jejich poboček jsou dnes jednou velikou sítí, ve které uvízne většina vlád a občanů, kteří se pak stávají novodobými otroky nekonečného splácení všech možných půjček a úroků. Toto trvalé zadlužení pak umožňuje bankám diktování podmínek ve svůj vlastní prospěch, které nám nezbývá než přijmout. Celou věc se však snažím pojednat více s nadsázkou a hravou formou. Hodně lidí si po mé poslední výstavě stěžovalo, že byla příliš drsná a negativní, takže se tentokrát zamýšlím nad tím, jak se k závažným tématům vyjádřit veselejším způsobem. Je to zajímavá výzva.

Chystáte něco v Portugalsku, kde trávíte větší část roku?

V Portugalsku mám rozpracováno několik sochařských projektů, ještě nevím, které z nich se podaří dotáhnout a realizovat. Bude možné to sledovat na mém novém webu www.radovanzivny.com, který se snažím pravidelně aktualizovat.

Pracujete raději se dřevem, kovem, anebo pískem?

Mám rád všechny tyto materiály, protože každý z nich má svá výrazová specifika a krásu. S pískem pracuji už mnoho let, mám v něm nejvíce zkušeností, stále mě fascinují možnosti tohoto média, které se mi zdají nekonečné. Díky písečným festivalům mám také možnost dostat se na zajímavá místa, často na druhé straně planety. Cestuji moc rád, je to jeden z důvodů, proč se písku stále držím.

Co dřevo a kov?

Co se týče dřeva, tak systematicky se mu věnuji jen několik let, ale podlehl jsem jeho kráse a možnostem výrazu. Myslím si, že je to jeden z nejpodmanivějších sochařských materiálů vůbec, protože žije svým vlastním životem ještě před tím, než se ho sochař dotkne. Je to materiál, který sochaře sám vede svojí přírodní formou, vybízí k improvizaci. Je pro mě také jakýmsi méně pomíjivým protipólem písku… I když se nabízí otázka, co není pomíjivé, že jo? Z tohoto pohledu je asi nejvěčnějším materiálem železo, to ale v současné době nedělám. V nedávných letech jsem odlil několik soch ve Štěpánovských železárnách, byla to moc zajímavá zkušenost a dobrá spolupráce, ale ta teď nepokračuje. Především z důvodu mé vytíženosti v jiných oblastech. Lité železo je hodně silný materiál, co se výrazu týče, a doufám, že se k němu jednou vrátím.

Je nějaký materiál, který byste si naopak chtěl ještě vyzkoušet?

Rád zkouším všechno nové, mám rád změnu. Ale začít pracovat s novým materiálem znamená osvojit si nové technologie, investovat do specifického nářadí a samozřejmě do času, který je potřeba k tomu, aby člověk dosáhl jisté řemeslné úrovně. Vzhledem ke své vytíženosti teď nic takového nechystám. Poslední dobou mě baví spíš „obrábět" jistou ideu, myšlenku, koncept, namísto tříbení a zdokonalování formy to mi občas připadá samoúčelné a bezvýznamné. Ke svým konceptuálním počinům pak využívám jakýkoliv materiál a materiálové kombinace, které se mi zdají v daný okamžik nejvhodnější a nejvýstižnější.

Jako například?

Učím se hodně od kolegů výtvarníků, kteří jsou maximálně tvůrčí a otevření a dokáží využít i laciné či recyklované materiály. Ty často dokáží zachytit skutečnou realitu světa, ve kterém žijeme, a vyvolat silnou emocionální reakci či zamyšlení mnohem více než ušlechtilé tradiční materiály. Vždyť náš moderní svět je de facto z těchto materiálů utvářen, je jimi zaneřáděn a zahlcen a inspiruje k tvorbě například s ekologickým či sociálním podtextem. Takže v posledních pracích jsem hodně použil například obyčejný papír, polyuretan, hliník apod. Ve světě písečné skulptury občas šokuji své kolegy nezvyklými kombinacemi, jako je písek a rezavé železo, plast a tak dále. Baví mě bořit zavedené hranice a mantinely. Věřím, že dobrá myšlenka v umění opodstatňuje i jinak podivná materiálová řešení.

Mátě nějakého oblíbeného sochaře? Třeba i současníka, jehož díla obdivujete?

Mám celou řadu oblíbených sochařů, klasických i moderních. Mám rád tvůrce, kteří přinesli nová, originální a osobitá díla, která ukázala nové možnosti sochařství. Eduardo Chillida, Henry Moore, Richard Serra, Marino Marini to jsou některá z jmen, která mě hned přijdou na mysl.

Neuvažoval jste někdy o tom, že byste své nabyté zkušenosti předával ve škole studentům umění? Co byste začínajícím umělcům poradil?

Jako pedagog jsem chvíli působil a pak jsem ze školy utekl, abych se mohl věnovat svobodné tvorbě. Nemyslím si, že mám dost zkušeností na to, abych je teď předával mám pocit, že se stále učím něco nového, sám jsem věčným studentem. I když ono je to spíš asi o chuti a zápalu, protože, jak si vzpomínám ze svých studentských let, to byly kvality mých nejlepších profesorů. O výtvarných školách a akademiích si všeobecně myslím, že mohou naučit dobrý základ řemesla a rychle předat vhled do umění, na druhé straně přemíra školení většinou ubíjí svobodu individuálního projevu, obzvláště je-li student pod vlivem silné osobnosti profesora. Bavili jsme se na toto téma před několika lety s Kurtem Gebauerem, jehož „taktikou" je vybírat na studia mladé výtvarníky, kteří již mají silně vyhraněný výtvarný názor, který on se jim pak snaží pomoci rozvíjet. To mi připadá ideální a příklad sochaře Davida Černého to podle mého názoru dobře ilustruje.

Na svém kontě máte rovněž ilustraci knihy. Nedostal jste nabídku na další kresbu coby doprovod k tištěnému textu? Co napsat vlastní knihu?

Kreslení, malbě a grafice jsem se dříve dost věnoval, ale nechal jsem toho. Teď dělám pouze sochy, kterým věnuji všechen svůj potenciál. Občas se naskytne nějaká příležitost něco nakreslit, tak se toho někdy chopím, když je čas a chuť. Máte zřejmě na mysli knížku „Povídání pod kapotou", kterou jsme s Luďkem Lopourem vytvořili pro dopravní podnik Zdar. Podobné počiny mě stále ještě baví, je to někdy legrační týmová práce, která mě udržuje v kontaktu s kamarády, kteří také něco tvoří, a také s klientelou z našeho regionu. Další ilustrace teď nechystám a nic nepíšu, kromě občasných soukromých poznámek a postřehů z cest. Nejsem spisovatel, na to není čas.

Je pravdou, že pokud se chcete uživit sochařinou, nemůžete si práci moc přebírat a pracovat se musí většinou do noci? (Platí: „Chodím spát ve dvě hodiny a vstávám v pět a pořád mám málo času?")

Mě živí převážně písečná sochařina, která je ve světě stále populární. Je pravda, že projekty si často nevybírám, beru i čistě komerční zakázky, abych pokryl životní náklady. Na druhé straně mám pak absolutní svobodu ve své práci například ve dřevě, které mě zatím moc neživí, ale zato nemusím dělat žádné kompromisy s galeriemi a zákazníky. Spát chodím nepravidelně, ale většinou pozdě, protože v noci se zklidněným a změněným stavem vědomí mě většinou napadá nejvíce nápadů a přichází inspirace k novým výtvorům. Brzy ale nevstávám, rozhodně ne v pět hodin, to je denní čas, kdy jsem absolutně neproduktivní.

Autor: Zlata Ptáčková

3.4.2017 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Vítězné snímky soutěže Letní a barokní Vysočina. Pobočenský rybník - Veronika Pilařová (Letní Vysočina, 2. místo)
7

Fotosoutěž Letní barokní Vysočina má sedm vítězů

Petr Weiss
1 5

Sexuolog Weiss půjde k soudu v říjnu. Hrozí mu trest až šest let vězení

V Medlově se už mohou výletníci koupat

Žďársko – Nadšenci pro koupání v přírodních nádržích si už mohou bez obav zaplavat i v rybníku Medlov. Voda tam před dvěma týdny dostala „čtyřku“ – kvůli velkému množství sinic nebyla vhodná ke koupání, i když jeho předchozí striktní zákaz (stupeň 5) už tam hygienici zrušili.

Ze dvora rodinného domu zmizelo jízdní kolo

Radňoves – Policisté z Velkého Meziříčí řeší případ krádeže, ke kterému došlo v úterý 15. srpna v Radňovsi. Dosud neznámému nenechavci se tam v jednom rodinném domě zalíbilo jízdní kolo Kellys červené barvy.

Obnova Bouchalek bude nakonec skromnější

Žďár nad Sázavou – Skromnější obnova sportovního areálu na Bouchalkách ve Žďáře nad Sázavou. Takový je aktuální plán města na to, jak se vypořádat s dosluhujícím zázemím pro fotbalisty i tenisty.

Pálenice se teprve rozjíždí, slabší začátek zavinily třešně

Vysočina – Padesát. Tolik pěstitelských pálenic funguje na Vysočině podle statistiky Celního úřadu pro Kraj Vysočina. Většina z nich však sezonu teprve startuje. Může za to nedostatek třešní. Palírník Roman Koudela z Polné na Jihlavsku začne až v září.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení