VYBERTE SI REGION

S krizí je většina Rusů smířená, nestěžují si

Nové Město na Moravě - Velkou životní zkušenost má za sebou Lukáš Vinkler, rodák z Vysočiny, konkrétně z Nového Města na Žďársku. Je nadšený cestovatel. Vrátil se z Ruska, ovšem nikoliv v roli turisty. Třicetiletý muž, který v minulosti poznával například Jižní Ameriku nebo Indii, získal v největším státě světa práci. O tom, jak v Rusku chutná život, promluvil v rozhovoru pro Deník.

29.2.2016
SDÍLEJ:

Jeden z nejlepších zážitků z Ruska si Lukáš Vinkler se svou přítelkyní odnesl z Rudého náměstí v Moskvě, kde se v zimě bruslí přímo před Leninovým pomníkem. Autor: archiv Lukáše Vinklera

Lukáši, do Ruska jste odešel kvůli pracovní kariéře, většina lidí přitom míří na Západ. Jaká příležitost vás do obrovského státu na východě přivedla?

Do Ruska jsem odešel nejen kvůli pracovní kariéře, ale hlavně kvůli tomu, co Západ nemůže nabídnout. V dnešním globalizovaném západním světě je hodně věcí stejných, rozdíly se stírají, nic vás zde nepřekvapí a lehce se člověk zorientuje. To není případ Ruska, byl to krok do neznáma, vstříc novým dobrodružstvím, znalostem a jazykům. Avšak, popravdě, ještě tři čtvrtě roku před nástupem do zaměstnání jsem absolutně netušil, kde se octnu a pro koho budu pracovat.

Pro koho jste tedy v Rusku pracoval a jak dlouho?

Nakonec jsem tam strávil šestnáct měsíců a pracoval jsem pro německou automobilku ve městě Kaluga. To leží asi dvě stě kilometrů jihozápadně od Moskvy.

Když cizinec získá slušnou pracovní pozici v nějakém velkém podniku v Rusku, jsou s tím spjatá nějaká privilegia? Byl jste v jiném postavení, než kdyby na vašem místě pracoval Rus?

Většinou jsou ruské podniky ve vlastnictví ruských majitelů, a ti ohodnocují své manažery dle svých interních pravidel. Je-li to cizinec, či Rus, na tom zase až tak nezáleží. Samozřejmě, pokud chcete nalákat zahraniční manažerské eso, musíte mu dát kvalitní nabídku. Víte, kdo řídí AvtoVAZ, hrdou ruskou automobilku, která vyrábí ladu? Bo Andersson, první cizinec ve vedení této společnosti. A dvojkou je Čech. Ale zpět k mé pozici. Já jsem nebyl expert, tedy zaměstnanec, kterého jeho domácí společnost vyšle na zahraniční zkušenost, královsky ho zaplatí a poskytne mu benefity, jako je služební byt, auto, letenky domů a podobně. U mě to bylo jinak, doslova jsem vyslal sám sebe. Podepsal jsem lokální ruskou smlouvu s nástupem k určitému datu.

Běžná bytová zástavba v ruské Kaluze.

To pro vás mimo jiné asi znamenalo úplně se odstřihnout od života v Česku. Je to tak?

Ano, doma jsem rozvázal pracovní poměr, ukončil pronájem, vyřídil nutné administrativní věci, sedl na letadlo směr Moskva a jednoho krásného dne jsem se snažil svojí ruštinou, v té době jsem sotva ovládal písmenka azbuky, přesvědčit člověka u brány podniku, že tam opravdu pracuji. Jediný benefit, který jsem obdržel, byl vízový servis. A aby to na začátku nebyl takový šok, měl jsem první dva měsíce zajištěné ubytování v hotelu. Pobývat dlouho v cizí zemi, to se neobejde bez náležitostí, které k běžnému životu patří.

Žít v Rusku, to znamená bydlet tam, stravovat se, využívat služby, poznávat kulturu a materiální vybavenost. Jak se vám v Kaluze žilo?

Ty souvislosti jsem musel začít intenzivně řešit již od prvního dne, protože hodně rychle zjistíte, že bez ruštiny jste naprosto ztracení a začíná to maličkostmi. První půlrok jsem neměl osobní automobil, tak jsem využíval místní typ MHD nazývané maršutky (minibusy jezdící po určité trase poznámka redakce). Sednete si a najednou kolem vás kolují rubly. Řidič během jízdy totiž stačí vybírat jízdné a vracet na něj. Tak pošlete přes celý autobus svoji bankovku a za minutu k vám přijde vratka. Funguje to bezvadně. Jelikož ale maršutka zastavuje většinou na slovní znamení, samozřejmě jsem přejel tři zastávky, protože řidič nevěděl, co chci.

Hádám, že najít si ubytování nebylo v Kaluze zrovna snadné…

Měl jsem dva měsíce na to, abych si sám našel byt za rozumný nájem. To byla taková maturita mého pobytu. Při hledání normálního bytu rychle zjistíte, na která tři klíčová slova se musíte zaměřit. Jsou to [euroremont], [cholodnaja i gorjačaja voda] a [bytovaja technika]. Jinak byste se chodili dívat na špinavé a zakouřené byty, případně vybydlené byty s matrací a bez teplé vody. Ve stařičké ladě jednoho realitního makléře jsem jezdil večer co večer po nemovitostech a nakonec se zadařilo. Po čtrnácti dnech jsem našel pěkný byt s výhledem na přehradu a skvělým majitelem Dmitrijem. Byl vstřícný a obrovsky nápomocný, především tehdy, kdy se k nám do bytu po týdnu od stěhování navalily odpady z celého domu. Znáte ten pocit, když se v pět ráno probudíte a místo do bačkor šlápnete do? Holt, staré trubky. Když jsme u toho bydlení, starost o společné části domu v Rusku nikoho moc netrápí, takže okolo domu byla neposečená tráva, člověk se musel dívat na škaredé společné chodby a například zateplení si každý byt řešil sám, takže z osmi poschodí byla zateplená asi jen dvě.

Jak moc se za takové bydlení v Rusku platí?

Nájem je v Kaluze obecně o malinko vyšší než v Praze za srovnatelný byt. Na druhou stranu za plyn, elektřinu, vodu a teplo jsme platili doslova jen kopějky. Ale pozor, voda z vodovodu není pitná, takže je důležité mít u domu na ulici studnu nebo budku, kde vám někdo natočí pitnou vodu do kanystru.

Gagarinův památník.

Město Kaluga, ve kterém jste žil, je přibližně stejně velké jako třeba u nás Brno. Jaký charakter má na ruské poměry ve srovnání s dalšími městy anebo i ve srovnání s našimi podmínkami?

Kaluga je vzdálená přibližně dvě stě kilometrů od Moskvy. Kaluga je významné centrum automobilového průmyslu, tři koncerny tam investovaly od roku 2007 nemalé peníze do montážních linek. Podniky sice v současnosti procházejí obtížným obdobím na hranici existence, ale díky investicím se významně zvedla životní úroveň města. Postavily se asfaltové cesty a chodníky, rozšířily se sportovní areály, vznikly restaurace, hotely, nákupní centra, zrenovovaly se městské budovy i chrámy a zmodernizovala se městská doprava.

Takže výstavní ruské město?

I přes to všechno se poměry v Kaluze stále nedají srovnávat s úrovní a kvalitou života u nás. Člověk si připadá, jako by se vrátil o dvacet let zpět. Navíc nejen Kaluga, ale i ostatní města a myšlení jejich obyvatel jsou velice spjaty až moc s historickými událostmi a osobnostmi Ruska. V každém městě najdete sochy a fresky Lenina, sochy a názvy ulic po Gagarinovi, Tsiolkovskem, Kutuzovi, Surovovi a dalších významných ruských vědcích či vojevůdcích. Nejzásadnějším tématem je samozřejmě vítězství Sovětského svazu ve druhé světové válce, v Rusku se jí říká druhá vlastenecká válka. Připomínka vítězství sovětských vojáků a utrpení sovětského lidu ve válce je vidět úplně všude v podobě památníků, tanků, stíhaček, širokých ulic pro vojenské přehlídky, a dokonce i na výzdobě perníků. Hlavním místem většiny měst je takzvaný věčný oheň.

Věřím ale, že pomníky minulosti nejsou to jediné, co člověka při procházce městem zaujme nebo překvapí…

Překvapí ho i obyčejné věci. Takovou zajímavostí a zároveň nepříjemností je déšť. Okapy ve městech nesvádí vodu ze střech do odpadního systému, ale přímo na ulici. Za deště bez holinek nemá cenu ani vycházet. Silnice se často mění v řeky a voda zalije všechny jámy a výmoly. Avšak musím říct, že čím déle v Rusku žijete, tím více berete věci takové, jaké jsou, a začínají se vám dokonce líbit.

Jak to bylo v Kaluze s nakupováním a službami? Dají se srovnat s našimi poměry?

Heslo náš zákazník, náš pán, tam rozhodně neplatí. Kvalita služeb je obecně velmi nízká, ceny jsou přitom srovnatelné s našimi. Samostatnou kapitolou je pohostinství. Objednáte si polévku, maso, přílohu a pivo a přijde vám to v pořadí maso, polévka, pivo a když už jste dojedli, tak ještě příloha. A pak, když platíte vcelku dost vysoký účet, ke všemu zjistíte, že celková suma byla navýšena o deset procent. To proto, že s vámi přišlo víc než deset hostů, a obsluhovat tolik lidí už prý vyžaduje trochu více práce pro obsluhu. Co se týče nakupování, je k němu hodně příležitostí, zejména co se týče jídla. Babičky se vám na ulici snaží prodat bio potraviny, všemožně nakládané jídlo a samozřejmě kopr. Kromě nespočtu minimarketů a supermarketů je nejdůležitějším místem městské tržiště. Je to jediné místo, kde po ránu seženete kvalitní a čerstvé jídlo, především maso, zeleninu, ovoce a pečivo. Jenomže můj pobyt poznamenalo i toto: Celých šestnáct měsíců bylo v platnosti embargo na potraviny z Evropské unie, což se odrazilo na výběru, kvalitě i cenách. Zboží běžně zdražovalo o desítky procent. Na druhou stranu bych chtěl vyzdvihnout ceny a služby telekomunikačních operátorů a samozřejmě benzin. Ten pocit při jízdě v autě, když tankujete litr za dvanáct korun…

V Rusku jste pracoval během ekonomické krize. Tamní průmysl zasáhly dopady prudkého poklesu cen ropy spojené se sankcemi, které uvalily na Moskvu západní státy. Jak jste situaci vnímal vy? Ovlivnily problémy ruského hospodářství vaše působení v podniku?

Načasování mého nástupu nebylo ideální. Připojení Krymu k Ruské federaci, nestabilní situace v ukrajinské Doněcké a Luhanské oblasti, zavedení sankcí ze strany Evropské unie, a naopak embargo na dovoz potravin z EU a začínající pád ceny ropy, tohle všechno významně ovlivnilo ruské hospodářství, život Rusů a samozřejmě i ten můj.

Usedlost v Kaluze nedaleko bydliště Lukáše Vinklera

Velmi bolestivými projevy krize byly propad rublu a pokles hrubého domácího produktu. Je na Rusech poznat, že zchudli?

Finanční trh je jako horská dráha. Rusové si mohou nechat zdát o naší dvouprocentní úrokové sazbě či půlprocentní inflaci. Sazba hypoték divoce osciluje mezi dvanácti a dvaceti procenty, inflace je patnáct až dvacet procent. Stejně rozkolísaný je i kurz rublu vůči euru nebo dolaru. Při svém nástupu jsem potřeboval 48 rublů, abych dostal jedno euro, po půl roce to už bylo 85 rublů! Tak výrazný propad měny zasáhne samozřejmě všechno. Dovoz potřebných technologií, dílů a zboží se prodražuje, místní lidé si kvůli vysoké inflaci koupí méně zboží v nižší kvalitě a cestování do zahraničí se pro ně stává nedostupné. Firmy také bojují s propadem odbytu, zmrazením výplat, omezováním provozu a propouštěním. Řada automobilek dočasně zavřela své závody. Nepříjemné finanční dopady by u veřejnosti teoreticky mohly vyvolat velkou nespokojenost a spustit protesty či hon na banky. Děje se to v Rusku?

Ne, nic takového se tam neděje. Téměř nikdo si nestěžuje, obyčejní lidé i bývalí kolegové z práce jsou se situací smíření a plně podporují kroky prezidenta Putina v jeho vnitřní i zahraniční politice včetně obrovských investic do armády.

A dokáží se vůbec Rusové o domácí politice otevřeně bavit? Je kritika Kremlu na veřejnosti možná, anebo si ji lidé schovávají jen pro úzký rodinný kruh?

Opravdu otevřeně se bavit o ruské politické scéně a historii není úplně nejlepší nápad. Samozřejmě mě tato témata a názory lidí zajímaly, ale po pár konverzacích jsem zjistil, že přesvědčovat je, nebo jim jenom představovat své názory nemá cenu. Ať už jsem načal jakékoliv téma, třeba Napoleon v Rusku, Stalin, Lenin, druhá světová válka, rok 1968, Zimní olympijské hry v Soči, Putin, připojení Krymu či zbrojení, tak jsem pouze naslouchal a snažil se ty lidi pochopit. Při jakémkoliv náznaku nesouhlasu či jiného názoru jsem byl velice rychle konfrontován argumentem, že to, co si myslím, je naprostý nesmysl, a to, co nás učili ve škole, nemá nic společného s tím, jak se věci doopravdy děly a dějí. Aby cizinec více porozuměl názorům Rusů, je dobré přečíst si něco o ruských dějinách. S přítelkyní jsme to ostatně měli jako povinnou četbu. Abychom dostali pracovní víza, museli jsme složit zkoušku z ruského práva, historie a jazyka. Jsem opravdu rád, že ruskou verzi historie znám. Pomohlo mi to lépe pochopit ruský národ a také slepě nevěřit všemu, co píší ruská, ale i západní média.

Takže jací jsou podle vás Rusové doopravdy? Jsou některé naše předsudky o nich oprávněné?

Rusové jsou věřící lidé, neskutečně hrdí, velmi impulzivní a při jízdě autem neohleduplní a netrpěliví. Ale také skromní, pevně důvěřující ve schopnosti jedince a v silně hierarchickou společnost. Pokud si je získáte, jsou velice otevření a neskutečně spontánní, především pokud jde o zábavu.

Jaké suvenýry jste si domů přivezl? Je ruská vodka stále tak dobrá a kvalitní, jak se říká?

Ze svých cest si přivážím téměř vždy turistické magnety a pohledy. I tomuto šestnáctiměsíčnímu pobytu říkám výlet, takže máme na lednici plno magnetek a pohledů z cest po Rusku. Kromě toho u nás doma samozřejmě nechybí matrjoška, Fabergeovo vejce, Filimonovská hračka a ruská saunovací čepice. Vodka je opravdu dobrá, ale v Rusku už dost drahá. Ale hlavně jsem si domů přivezl vzpomínky, obrovské zkušenosti z finančního oboru, rozšířil jsem si schopnosti o nový jazyk, poznal cizí zemi, její kulturu a společnost. Vodka už je vypitá, ale to ostatní se mi nikdy neztratí.

Autor: Ondřej Švára

29.2.2016 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

Policisté chytili zloděje, který se vloupal do prodejny v Bobrové

Bobrová – Přímo při činu chytili policisté zloděje, který se v noci ze středy na čtvrtek vloupal do prodejny v Bobrové. Hlídka šestapadesátiletého muže z Karvinska zadržela při útěku z krámu.

Na Vysočině platí zákaz koupání ve čtyřech přírodních nádržích

Vysočina - Na Vysočině ve čtvrtek 25. srpna hygienici vydali zákaz koupání pro čtyři přírodní koupaliště. Jde o Břevnickou nádrž a rybníky Kachlička a Ředkovec na Havlíčkobrodsku a o přehradu Sedlice na Pelhřimovsku. Jejich voda je zdraví nebezpečná kvůli silnému výskytu sinic, obsahuje také hodně chlorofylu, uvedla na svém webu krajská hygienická stanice.

Žďársko má přes 50 arbitrů hasičských klání

Žďársko - Plné ruce práce při rozhodování hasičských soutěží mají každé léto sudí. Zatímco hasiči se u stříkaček střídají a mohou se před ostrým sluncem, nebo naopak deštěm po provedeném útoku a smotání hadic schovat, rozhodčí na place musí vydržet od prvního do posledního hvizdu.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies