Jamští se Slováky začali už v sobotu výletem po okolí a večer zakončili družbou. Někteří nespali ani čtyři hodiny. Být hasičem je někdy unavující. Ráno vstávali dřív, aby své prapory ukázali i na nedělní mši, kterou žádný rok nevynechají. Kněz prosí za hezké počasí, ale jakmile mše skončí, rozprší se. Naštěstí jen na krátkou chvíli.

Kostelní zvon od svatého Martina vyzvání poledne a na návsi se řadí dlouhý zástup mužů, žen i dětí v hasičských uniformách. Letos přijelo třináct sborů, s tím jamským jich je čtrnáct. Hasiči se řadí na připraveném místě uprostřed diváků a je jich tolik, že se všichni do řady ani nevejdou. „Budeme muset prodloužit náměstí," směje se Petr Starý, starosta jamských hasičů, který se ujal role komentátora. Celý den chodí s mikrofonem a nic mu neunikne. „Pozor!" ozve se příkaz a hasiči vzpřímí hlavy. Po proslovech a přivítání se rozeznívají hymny. Česká a letos už počtvrté i slovenská.

Nejlepší na konec

Konečně se sbory dozvědí, co je dnes při soutěži čeká. Štafeta letos opět nezklame. Hasiči musí smotat hadici, přerovnat lahve od piva, vypít jedno pivo na ex a druhé metrovým brčkem. A to nejlepší na konec – sníst suchý rohlík a zapít ho půllitrem kozího mléka. Co nejrychleji, protože tady jde hlavně o čas.

Nástup končí a hudebník sahá do kláves. „Co jste, hasiči, co jste dělali," rozeznívá se téměř po celých Jámách. Všechny ale zajímá především to, co hasiči dělat teprve budou. Ti zatím losují své pořadí, ve kterém budou soutěžit, a domlouvají strategii na štafetu. Ještě jedna písnička a může se začít.

„O rohlíku nevěděli ani Jamští," omlouvá svůj sbor starosta a pobízí jej, aby test hasičské udatnosti hrdinně podstoupil jako první. Vše jde hladce, ale s rohlíkem je problém. „Představuj si, že je to řízek," povzbuzují odvážlivce diváci. „Dejte mu na to aspoň salám," smějí se kolegové. Konečně stojí na stole i prázdná sklenice od mléka. Naštěstí nebylo kozí, ale trvanlivé kravské. Rozhodčí hlásí čas: tři minuty, dvacet šest sekund. Na vítězství to ale bohužel stačit nebude.

Sníst suchý rohlík je těžší, než se zdá. Mají s ním problém všichni. A zapíjet mlékem se nesmí průběžně. Až potom, na ex, stejně jako předtím pivo. Diváci se baví, ale soutěžící organizátorům pořádně spílají.

Nezávodí jenom muži. Do boje se vrhla i dvě ženská družstva z Jam a ze Slavkovic a také tři jamští nejmladší hasiči. Ti mají výjimku – třetinku piva bez alkoholu a od rohlíku jen špičku. Po štafetě ale neodpočívají a hned se pouští do útoku s vlastní zmenšenou verzí koňské stříkačky. Ozývá se potlesk, oheň uhašen. Na řadě jsou dospělí.

Letos poprvé se soutěží nejen na čas, ale i o Cenu historie. „To aby nebyly závody pořád stejné," vysvětluje Petr Starý. Sbory tak musí útok ozvláštnit nějakým originálním způsobem. A s přípravou si daly opravdu práci. Slováci z Kaplne nasadili dlouhé bílé „fúzy" a po útoku je ostrou medicínou křísí „primár Blažej." Nápad porotu nadchl, skončili druzí. První místo v Ceně historie vybojovali hasiči z Radňovsi. Pro věc zapálený hasič, který je ochotný útok absolvovat i na invalidním vozíku, porotu oslovil nejvíc.

Postupně se vystřídají všechny sbory. V polovině soutěže se naplňují obavy všech přítomných – první kapky deště dopadají na helmy závodících hasičů. Ti se ale nenechají odradit a závody pokračují i přes zhoršené podmínky. Takovým tvrdým chlapům, jakou jsou dobrovolní hasiči, pár kapek vody přeci nevadí.

Soutěže skončily, program ale u konce zdaleka není. Hoří! A dokonce celý pivovar. Netrvá dlouho a ozývá se houkání hasičského auta. Přesněji autíčka. Tři malí hasiči vyjíždějí k ohni. Nejprve zachraňují to nejcennější – tajný recept na pivo. Poté už nezbývá než hasit. Čerpadlo auta je rychlejší než pumpa koňské stříkačky a za chvíli je po ohni. Diváci malé hasiče odměňují bohatým potleskem, kluci si jej zaslouží. Zachránili přece tolik důležitou stavbu!

Kluci se moc nestydí

Svoji scénku si připravovali pár dní předem. „Chtěli jsme vymyslet něco nového. S kluky jsme zkoušeli jen několikrát. Máme výhodu, že se moc nestydí," vysvětluje Jan Kabrda, velitel jamských hasičů a otec jednoho z těch nejmladších. Další dva chlapci mají za tatínka starostu Petra Starého. „Občas je to s nimi při nacvičování docela těžké. Nechtějí dávat pozor a koukají, kde se co děje," trochu si stěžuje velitel, ale jedním dechem dodává, jak jsou kluci šikovní a jak je na ně hrdý.

Odpoledne se přehouplo do své druhé poloviny a nezbývá než vyhlásit výsledky. Nejrychlejší byli hasiči z Veselíčka. Štafeta za minutu padesát šest, útok za třicet šest sekund. Neodradil je ani rohlík, ani mléko. Gratulace, diplomy, pohár a to nejdůležitější – hlavní výhra. Sud piva. „Je to dobrý pocit. Ale myslím, že mezi špičku už patříme. Vyhráli jsme i v Herálci," komentuje vítězství velitel Jaroslav Kulhánek. Na závody se prý příliš nepřipravovali. „Trochu přeleštíme stříkačku a jedem," usmívá se.

I místní se dočkali prvního místa. Jamské ženy totiž slavkovické porazily. Asi se v Jámách jedí suché rohlíky častěji. A malí kluci měli první místo jasné už od začátku – ve své kategorii totiž žádného jiného soupeře ani neměli.

Odpoledne se přehouplo k večeru a hudebník balí své náčiní. Sbory se postupně loučí, nakládají své koňky na vozíky za auta a jamská náves se pomalu vylidňuje. Mezi posledními Jámy opouštějí slovenští hasiči. Mají za sebou náročný víkend a čeká je ještě dlouhá cesta domů, kam zvou i dnešní hostitele. A těší se, až se do Jam zase za rok vrátí. „Odjakživa se nám tu líbilo, letos jsme závodili už počtvrté," říká předseda Blažej Klobušický a pochvaluje si, že nejlepší je, že akci nemuseli připravovat. „Doma v Kaplne závody organizujeme také. A tady jsme rádi, že to někdo udělá za nás. Ze zkušenosti víme, že to dá opravdu hodně práce," chválí hostitele Klobušický, alias „primár Blažej". To, že nevyhráli, jim prý rozhodně nevadí. Jezdí sem totiž hlavně kvůli zábavě.

A s tím souhlasí i jamský velitel. „Ani nám o výhru nešlo, chtěli jsme hlavně pobavit. Jsem na náš sbor hrdý, že takovou akci zvládne uspořádat. A taky na ženy, které dnes pohár vybojovaly," uzavírá Jan Kabrda.

Hana Jandová