„Já jsem byla ve třetí třídě, když do rokytenské školy nastoupila Vlasta Götzingerová. Původně učila v Račíně a už tam vedla folklorní soubor. Ten pak založila i v Rokytně, byly v něm zapsány děti z celé školy,“ zavzpomínala Zdeňka Svatoňová z Rokytna.

Dětské pracovní kroje, kterým za vzor posloužil kroj z nedalekých Maršovic, malým tanečníkům ušily maminky a babičky. „Do souboru jsme chodili velice rádi. Tak nějak nás to všechny stmelilo,“ podotkla Zdeňka Svatoňová.

Poprvé rokytenské děti vystoupily při příležitosti výstavy lidových tkanin v Novém Městě na Moravě. Jejich další zastávkou byla Strážnice, která je dodnes považována za Mekku folkloru. „Inspirací k prvnímu pásmu byly malé rybníčky pod Rokytnem. Naše vystoupení s tanci, říkankami a písničkami se proto jmenovalo U rybníka. Celé to složila Vlasta Götzinge- rová. Po něm následovala další pásma, která taktéž vycházela z okolní přírody a ze života místních lidí – Brusinky, Na pastvě a další,“ vysvětlila Zdeňka Svatoňová.

Rokytenský Horáček bodoval i v soutěži jihomoravských okresů, která se uskutečnila v Brně. Obsadil tam první místo. A následně byl v ústředním kole v Olomouci vyhodnocen jako jeden ze dvou nejlepších souborů.

Vystoupení dětí z Rokytna okouzlilo i prezidenta Ludvíka Svobodu. „Bylo to v roce 1970. Tehdy byla u Stříbrné studánky na Žákově hoře vyhlášena Chráněná krajinná oblast Žďárské vrchy. Přišlo tam opravdu hodně lidí, byla to velká událost. Doprovodný program tenkrát zajistil folklorní soubor z Rokytna,“ uvedl očitý svěděk slavnosti, sedmasedmdesátiletý Liboslav Zrůst z Fryšavy.

Ludvíku Svobodovi se taneční vystoupení rokytenských dětí natolik líbilo, že si chtěl s nimi popovídat. „Po slavnostních projevech, když už se malí tanečníci dávno rozptýlili, si pan prezident najednou vzpomněl, že by se s nimi chtěl vidět a mluvit s nimi. Děti už byly v autobuse převlečené, tak je honem volali zpátky. Ludvík Svoboda jim moc děkoval a paní učitelku velice chválil. Tenkrát prezident dětem slíbil, že jim na Rokytně nechá postavit novou školu s tělocvičnou, aby měly kde nacvičovat,“ uvedl Liboslav Zrůst. Na základě zmíněného příslibu byla v roce 1973 zahájena v Rokytně stavba nového školského zařízení, v němž byla zakomponována i velká tělocvična.

Lipové stromořadí na náměstí Republiky.
Lípy na náměstí Republiky jsou nebezpečné. Místní se obracejí na úřad

K rokytenskému dětskému Horáčku postupně přibyl i soubor dospělých. Byl nazvaný Horák. Vedení Horáčku po Vlastě Götzinge- rová převzala Zdeňka Svatoňová, Horáka se ujala Jaroslava Pospíšilová.

„Jezdili jsme na vystoupení po celé republice i do zahraničí. Například do Sovětského svazu. Tam jsme byli čtrnáct dní a tehdy nám opravdu podstrojovali. Vystupovali jsme ve stepi a na různých jiných místech. Po každém vystoupení následovala bohatá hostina. Na druhou stranu jsme tam ale nesměli s nikým mluvit. A na cestách jsme měli policejní doprovod,“ přiblížila tehdejší úspěšný zájezd Jaroslava Pospíšilová.

16. května 1987 se v Rokytně uskutečnilo Setkání rodáků a žáků rokytenské školy. Při této příležitosti byl předán pamětní list Vlastě Götzingerové, zakladatelce souborů Horáček a Horák. Někdejší sláva obou souborů už ale byla na ústupu. „Zájem tanečníků pomalu upadal. Ale hlavní problém byl s kapelou. Jeden muzikant byl z Bystřice, další ze Žďáru, jiný třeba ze Sněžného. A nějak se jim nedařilo se společně sejít,“ vysvětlila postupný zánik obou folklorních souborů Jaroslava Pospíšilová.