VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Poslední přání: Pohřeb ať mám na zahrádce před svým domem

Koníkov – Rozloučení se zesnulým, jakkoliv je bolestné, nemusí být jenom deprimující a stresující. Pohřby se ani dnes neodehrávají pouze v kostele nebo ve smuteční síni. Je možné i rozloučení v místě, kde zesnulý prožíval ty nejšťastnější chvíle.

12.4.2014
SDÍLEJ:

Na vesnicích se ještě stále drží tradice provázet zesnulého přímo od domu smutkuFoto: Deník/ Helena Zelená Křížová

„Občas lidé chtějí pohřeb jinde než v kostele nebo v obřadní síni. Zvláště na vesnicích, kde bývalo zvykem vyprovázet zesnulého přímo od domu smutku. Má to své výhody i nevýhody. Výhodou je, že se lidé sejdou přímo na místě, kde ten člověk žil, je jim tak nějak bližší. Na druhou stranu je většinou potíž s počasím, stalo se mi, že do obřadu sněžilo nebo pršelo,“ vysvětlil farář Českobratrské církve evangelické v Novém Městě na Moravě Zdeněk Šorm.

Pohřeb devětaosmdesátile-té Milady Stehlíkové z Koníkova se konal právě na místě, kde zesnulá celá léta žila. Na zahradě u jejího domu. „Bylo to její přání. Tam se narodila a prožila celý život. Chtěla se odtamtud vydat také na svou poslední cestu. Rakev s jejím tělem stála na zeleném paloučku před chalupou. Smuteční obřad provedl evangelický farář 
z Jimramova. Přišli se s ní rozloučit lidé z Koníkova 
i z Roženeckých Pasek,“ popsala průběh netradičního smutečního obřadu dlouhodobá ošetřovatelka zesnulé Petra Kamenská.

Při takovémto pohřbu není nouze ani o okamžiky, které tak trochu naruší smutný ráz aktu. „Když zazněly první tóny a začalo se zpívat, přidal se ke zpěvákům i sousedův pes. Zpíval prostě s nimi, bylo to takové milé, jako by se s ní loučil i on,“ prozradila Petra Kamenská.

„Bylo to mnohem důstojnější, než když probíhá pohřeb 
v obřadní síni. Tam je to takové umělé, člověk má pocit, že to musí absolvovat. Na Koníkově, v samém srdci přírody, nebylo rozloučení ani tak uplakané. Bylo mnohem pohodovější, decentní a neobyčejně důstojné,“ nechala se slyšet další účastnice smutečního aktu Ivana Rundštuková. „Obřadní síně jsou odosobněné, také obsah bývá většinou dost formální nebo pouze útočící na city,“ souhlasí Zdeněk Šorm.

Milada Stehlíková se se svými blízkými a přáteli rozloučila na místě, kde po léta žila. Její přání bylo splněno a její tělo bylo poté odvezeno do Jihlavy ke zpopelnění. 

Pozůstalí a přátelé na tento pohřeb vzpomínají rádi. „Ona se v Koníkově narodila a celý život tam prožila. Byla nejdál v Jimramově nebo v Novém Městě. Jinak pořád na svém. Já jsem ji znala jako milou a neobyčejně skromnou stařenku. Pro ni by rozloučení v nějaké obřadní síni nemělo žádný smysl. Tam venku to bylo opravdu krásné," uzavřela Ivana Rundštuková.

Už jsme si zvykli na loučení v kostelech nebo v obřadních síních, tak trochu jsme ale pozapomněli na tradice našich předků. Takto je popsal

Josef Dufek v publikaci Naše Horácko jindy a nyní z roku 1893. „Když skonal, obejde se třikrát kolem postele a malým svěceným zvonečkem se mu odzvoní od všeho nepřátelství. Venku se zvoní umíráčkem. V celé osadě dospělí i děti klekají a modlí se za jeho dušičku otčenášek. Známí

každého dne večer shromáždí se v domě zemřelého. V domech jeho příbuzných hoří lampička za jeho dušičku. Když ho děti nebo příbuzní ze seknice vynášejí, klepnou třikrát rakví o práh dveří – tím zesnulý dává poslední s Pánem Bohem," popisuje Dufek.

Při pohřbu se rakev naložila na vůz, za kterým šel pomalu průvod z Rokytna do Města. „Cesta trvala nejméně jednu a půl hodiny," vzpomíná osmaosmdesátiletá Marie Černá, rodačka z Rokytna, která své dětství prožila na tamější polosamotě zvané Čáslava.

Autor: Redakce

12.4.2014 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Vítězné snímky soutěže Letní a barokní Vysočina. Pobočenský rybník - Veronika Pilařová (Letní Vysočina, 2. místo)
7

Fotosoutěž Letní barokní Vysočina má sedm vítězů

Petr Weiss
1 5

Sexuolog Weiss půjde k soudu v říjnu. Hrozí mu trest až šest let vězení

V Medlově se už mohou výletníci koupat

Žďársko – Nadšenci pro koupání v přírodních nádržích si už mohou bez obav zaplavat i v rybníku Medlov. Voda tam před dvěma týdny dostala „čtyřku“ – kvůli velkému množství sinic nebyla vhodná ke koupání, i když jeho předchozí striktní zákaz (stupeň 5) už tam hygienici zrušili.

Ze dvora rodinného domu zmizelo jízdní kolo

Radňoves – Policisté z Velkého Meziříčí řeší případ krádeže, ke kterému došlo v úterý 15. srpna v Radňovsi. Dosud neznámému nenechavci se tam v jednom rodinném domě zalíbilo jízdní kolo Kellys červené barvy.

Obnova Bouchalek bude nakonec skromnější

Žďár nad Sázavou – Skromnější obnova sportovního areálu na Bouchalkách ve Žďáře nad Sázavou. Takový je aktuální plán města na to, jak se vypořádat s dosluhujícím zázemím pro fotbalisty i tenisty.

Pálenice se teprve rozjíždí, slabší začátek zavinily třešně

Vysočina – Padesát. Tolik pěstitelských pálenic funguje na Vysočině podle statistiky Celního úřadu pro Kraj Vysočina. Většina z nich však sezonu teprve startuje. Může za to nedostatek třešní. Palírník Roman Koudela z Polné na Jihlavsku začne až v září.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení