V suterénu Základní umělecké školy ve Velkém Meziříčí je totiž v těchto dnech k vidění jubilejní desátá výstava modelové železnice TT. Pořádají ji členové tamního Klubu železničních modelářů. Zájemci ji mohou navštívit až do neděle 26. února vždy v čase od 14 do 18 hodin. „Jsme tu s dětmi poprvé. Moc se mi tu líbí," řekl František Lunda z Milešína. Se synem a dcerou si vláčky nemohli nechat ujít.

Zmiňovanou výstavu chystají velkomeziříčští modeláři už od roku 2007. V prvních letech bylo kolejiště s vláčky, které je oproti skutečnosti zmenšeno v měřítku 1:120, modeláři tomuto měřítku říkají TT, k vidění v období před vánočními svátky. Během let však byla výstava přesunuta na čas jarních prázdnin školáků. „Vláčky stavíme zhruba od roku 2001 či 2002. Možná by se mohlo zdát, že už je všechno hotové, ale opak je pravdou. Stále vše nějakým způsobem předěláváme a vylepšujeme," poznamenal průvodce výstavou Pavel Stupka s tím, že kolejiště dosahuje v současné době délky osmnáct metrů o šířce jeden metr.

Jedinečnost železnice

Modeláři si vzali za cíl vymodelovat provoz na Československých státních drahách v období cirka před čtyřiceti až padesáti lety. Tedy v době, kdy na našich kolejích ještě dožívaly parní lokomotivy, které byly postupně nahrazovány modernějšími motorovými. A kde byly na tratích nataženy dráty, měli i lokomotivy elektrické. Ty však v suterénu „lidušky" přímo na kolejích nenajdete. K vidění jsou pouze ve vitríně. „Celá kolekce vlaků, kterou tu máme, dovolím si tvrdit, nikde jinde v republice neuvidíte. Řada modelů je udělána jen v jednom exempláři, vesměs se jedná o ručně tvořené modely. Stavba jednoho je otázkou roku až dvou let," prozradil, v čem tkví jedinečnost kolejiště v Meziříčí, průvodce Stupka.

Kromě vláčků modelářům pod rukama vznikaly také domečky, stromy i keře či postavy lidí. Jen koleje anebo výhybky jsou kupované. „Koníček je to velmi náročný jak na čas, tak i na peníze. Jsme rádi, že lidé na výstavu chodí, mají o ni zájem," podotkl Pavel Stupka.

Kolejiště není z větší části vytvořeno dle skutečnosti, vzniklo na základě představ jednotlivých členů klubu. Až na výjimky. Například stanička Mistrovice byla sestavena dle vzoru dnes již neexistující stanice v severních Čechách, dále pila, kolem níž zmenšené vlaky projíždí, mohli lidé dříve vidět v Rokytnici v Orlických horách, nechybí ale třeba ani předchůdkyně zastávky v Martinicích, ta přímo v obci nedaleko Velkého Meziříčí je již přestavěná. A modeláři samozřejmě nezapomněli na reálný model původního velkomeziříčského starého nádraží v podobě z padesátých let minulého století. Pyšní jsou i na svůj automobilový park. Všechna vozidla spadají do éry sedmdesátých let minutého století – trabant, kombajn Fortschritt, volha, škodovky, velorex, pojízdná prodejna Praga ST5, autobus Karosa ŠL11, půdní fréza 62, která je známá z filmu Slavnosti sněženek a mnohé další.

Zásadní rekostrukce

„Nejraději pozoruji vlaky, jak jezdí. Také se mi líbí domečky a nádraží," řekl sedmiletý školák Jirka. S tátou výstavu navštívili poprvé. „Nejsem modelář, jen obdivuji. Jako malý jsem měl doma vlak a koleje. Už od dětství jsem chtěl být strojvedoucím, ale nevzali mě na školu, protože jsem nosil brýle. Ovšem vše kolem vlaků zůstalo mým celoživotním koníčkem," vyznal se ze své lásky k železnici Jaromír Klusák. Kromě kolejiště, které patří k největším svého druhu v Česku, jsou výstavní prostory obohaceny o celou řadu železničních artefaktů. V jedné z vedlejších místností je možné zhlédnout film se železniční tematikou, k vidění jsou i železniční uniformy a děti si mohou vyzkoušet, jaké je to psát na mechanickém psacím stroji nebo si zatelefonovat na starých přístrojích s vytáčecím číselníkem.

Hned po uzavření výstavy v neděli 26. února, čeká kolejiště zásadní rekonstrukce. Modeláři se pustí do výroby nového nádraží. „Na změny jsem hodně zvědavý. Už nyní sleduji na webu Klubu železničních modelářů každou novinku, kterou tam zveřejní. Mám je, jak se říká, nakoukané na netu, a teď je hledám v reálu," pronesl Jiří Bula. Jak přiznal, dříve sám také modely stavěl, teď už jen obdivuje dovednost jiných. „Líbí se mi třeba tady ten hytlák, služební vůz, a další drobnosti a zákoutí kolejiště. Třeba támhle je parta lidí, jeden dělá, zbytek na něho kouká. Detaily prostě dělají celek," myslí si Bula.