Kliknutím zvětšíte„Lidé mi přišli zamávat a popřát mnoho sil, na jejich podporu myslím v těžkých chvílích a moc jim za ni děkuji,“ vzpomíná dobrodruh Dominik Tomášek na svůj odjezd do zahraničí. Dvacátého pátého června vyrazil na dvouměsíční cestu z Bystřice nad Pernštejnem, kam ho přišli vyprovodit přátelé a rodina. Lidé se mu podepsali na vlajku, s jejich podpisy pak vyrazil brázdit východoevropské silnice. „Hledal jsem výzvu a dobrodružství, měsíc před odjezdem jsem neměl ani korunu a žádné vybavení, zato ale mám dobré přátelé, kteří se mi na něj složili,“ řekl Tomášek. Zatímco Dominik šlape, lidé ho podporují nadále skrze internet, píšou komentáře plné podpory nebo posílají finanční příspěvky.
Jeho cesta vedla nejprve přes Slovensko a Maďarsko. „Na Slovensku jsem se trápil, jel jsem proti větru, kilometry vlevo kukuřice, kilometry vpravo slunečnice, nebylo na co koukat, nikde ani žádný ženský,“ řekl s úsměvem o začátku svého dobrodružství Tomášek. „Na Ukrajině to bylo ještě horší, tam nebyla ani ta kukuřice,“ dodal cyklista. Další cestu si musel dobře naplánovat, jelikož v Rumunsku čekal, než mu poštou přijde cestovní pas, ale zároveň musel stihnout dojet do Ruska kvůli vízu. „Vždycky si danou zemi rozdělím třeba na dvě půlky, protože ta druhá potom utíká mnohem rychleji,“ prozradil Tomášek o tom, jak se k dalšímu šlapání motivuje.
Po sedmi dnech dorazil do rumunského Aradu a třetího července dosáhl tisíce kilometrů, těsně před překročením této hranice se mu sice přetrhl řetěz, ale s technickými problémy si zatím uměl poradit. Zdolal i rumunské hory a viděl Drákulův hrad. „V rumunských kopcích jsem měl strach přespávat venku kvůli medvědům a divokým psům. Naštěstí medvědi nepřišli, psy jsem potkával kolem silnice, ale v tom teple se jim nechtělo ani zaštěkat,“ říká o projížďce divokou krajinou Tomášek.
Spí pod širákem, pere si v řece
Cestovatel spí většinou pod širákem ve spacáku, po náročnější cestě se ale rád ubytuje v kempu nebo levném penzionu. „Využívám i couchsurfing, cestovatelé zde nabízejí své domovy na přespání takovým bezdomovcům, jako jsem teď já,“ říká s humorem Tomášek. Zatímco na počátku cesty byl jeho denní rekord sto devadesát kilometrů, v těžkém terénu, jakým byly rumunské hory, jich urazí sedmdesát. Nejnutnější vybavení má v zavěšených brašnách, jídlo a pití shání po cestě. „Sbalil jsem si všechno, co mi podle mámy zachrání život. A mámy mají vždycky pravdu, proto vezu tašku léků snad na každou existující nemoc,“ dodává Tomášek.
Po cestě potkal podobné dobrodruhy, v Maďarsku se mu zkřížila cesta s trasou polského cyklisty a v Rumunsku potkal skupiny Čechů při roadtripu na motorkách k Černému moři. „Před hospodou jsem viděl motorku s českým nápisem, vešel jsem dovnitř a hned jsem je poznal. Šel jsem za nimi a o chvíli později už jsme spolu popíjeli pivo,“ říká Tomášek. Zkusili spolu i místní rumunskou pálenku, kterou už si vírský cyklista tolik nepochvaluje.
Dominik před pár dny projel Moldávii a Ukrajinu, kde musel změnit své plány. „Původně jsem chtěl jet přes Krym, ale místní mě od toho odradili, prý je to nebezpečné. Sice by mě pustili na Krym, ale nepustili by mě do Ruska,“ říká Tomášek. Pokračoval tedy přes klidnější sever Ukrajiny a dále vlakem do ruské Anapy, kde si chce dát alespoň týdenní pauzu. Jeho další cestu přes Sochi, Gruzii nebo Turecko můžete sledovat na facebookové stránce Dominikova cesta aneb hledání štěstí.
Cesta Dominika Tomáška kolem Černého moře
Země, které projel – Česká republika, Slovensko, Maďarsko, Rumunsko, Moldávie, Ukrajina
Zpáteční cesta – Rusko, Gruzie, Turecko, Bulharsko, Srbsko, Chorvatsko, Maďarsko, Rakousko, Česká republika
Kilometry – přes 5000 km
Čas – 2 měsíce (vyjel z Bystřice nad Pernštejnem 25. června)
GABRIELA PIŠÍNOVÁ
35
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
